Od které doby ve vás zraje rozhodnutí pokusit se o vstup do politiky?
Vlastně od doby, kdy jsem začal točit filmy jako režisér – vždycky jsem  bojoval s establishmentem, ať komunistickým, nebo později po sametovce s tím „dřevním“. Ve svých filmech, hraných nebo dokumentárních, jsem pranýřoval například vekslácké mafie, pak politické, lobbistické a televizní, což mi několikrát vyneslo nedobrovolné pauzy v tvůrčí práci. Za svůj úspěch považuji, že se mi v osamělém mediálním boji podařilo poněkud zlepšit podmínky v tehdejší ČT, kde vládl  klientelismus a korupčnictví. Český film teď prožívá období degradace, a tak jsem svou aktivitu nasměroval spíš do politiky, kde chci vystupovat se stejnou razancí, jakou jsem aplikoval při filmové tvorbě.

Čím to je, že se vy umělci ve většině případů vyhýbáte kontaktům s politikou?
A co třeba Táňa Fischerová či Vladimír Franz? A kdo začal nedávný převrat na Islandu - mimochodem jim ho závidím - básník! Je ale pravda, že většina našich umělců se od politiky distancuje, to však bude trvat jen do té doby, než díky zašité kapse psychopata Kalouska nebudou mít  na provozování svého umění vůbec žádné peníze. Pak se snad občansky probudí, jak už se v minulosti stalo.

Co je pro vás nejzákladnější politický cíl?
V Senátu chci mj. spolu s dalšími nezávislými senátory tvořit protiváhu klubům velkých, mastodontních stran. Budu prosazovat odvolatelnost politiků podle vzoru Finska. Kvalitní školství je klíčem k budoucnosti naší země, budu tedy vždy proti tupým škrtům v této oblasti. Chci se především soustředit na oblast kultury, kterou tato vláda svou ignorancí (“Když slyším slovo kultura, sahám po zbrani“ Göring) vede k devastaci s širokými následky, včetně ekonomických. Celý život jsem neustupoval i za cenu mnoha zákazů při tvorbě svých filmů, neudělám to ani v Senátu.