„Aby člověk mohl fungovat, potřebuje tři principy – jistotu, bezpečí a pocit snadné orientace. Když mu něco chybí, není v programu harmonie, a trvá-li to déle, nastupuje frustrace,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz uznávaný psychiatr Jan Cimický.

Nespokojenost nezpůsobili ti, co berou, ale co dávali

Prezident Václav Klaus ve svém projevu na Pražském hradě u příležitosti státního svátku 28. října uvedl, že podle dat za Evropu je u nás nejnižší i procento lidí žijících pod hranicí chudoby. „Přesto se - ač jsme jako celek nikdy nebyli tak bohatí - některým z nás dobře nežije. Současná hospodářská stagnace, provázená v principu správnou a chvályhodnou snahou vlády stabilizovat veřejné finance a brzdit nárůst státního dluhu, vede k tomu, že se životní úroveň některých našich spoluobčanů snižuje. Nezpůsobili to však ti, kteří jim nyní něco berou, ale ti, kteří jim předtím nezodpovědně dávali. Čím vyšší a chatrnější byl základ, z něhož nyní musí jednotlivci či celé sociální skupiny slevovat, tím vyšší je jejich pocit frustrace,“ řekl Václav Klaus s výtkou na politiku levice, která stát zadlužovala, aby mohla rozdávat. „Ekonomický a sociální systém, postavený nikoli na reálném výkonu ekonomiky, ale na zadlužování a rozdávání bohatství pořízeného na dluh, dříve či později musel narazit - v celém západním světě, i u nás,“ kritizuje Klaus velkorysý sociální systém, který uvrhl celý svět do ekonomické krize, z které se dodnes nemůže vzpamatovat.

• Projev prezidenta republiky ZDE

V Česku lidé neumírají hlady

Psychiatr Jan Cimický upozorňuje, že v Česku se zase tak špatně nežije. „Na rozdíl od jiných částí světa v České republice lidé neumírají hlady,“ uvádí. Souhlasí s prezidentem Václavem Klausem v tom, že když se lidé mají materiálně dobře, i drobné výkyvy mohou vyvolat jejich nespokojenost. Ale připomíná, že i lidé, kteří nejsou nijak movití, mohou být šťastní, často víc než ti, kteří se honí za penězi, úspěchem a kariérou.

„Důležité pro harmonii jsou všechny tři základní principy, nejen jistota, kterou může ohrozit ztráta zaměstnání a obava, jak zaplatím činži. Pro život důležitý pocit bezpečí může narušit tlak v zaměstnání, kde je cílem jen zisk, nebo neustálé zprávy o tom, kdo co kde provedl, kdo koho napadl, kde neuspěla policie nebo soudy,“ vysvětlil pro ParlamentníListy.cz psychiatr Cimický. Pocit snadné orientace ve světě, kde neplatí žádné hranice, kde se stále mění pravidla, také mizí.

Reakcí je vztek, zloba a agresivita

Reakcí lidí na ztrátu jednoho z důležitých principů je podle psychiatra vztek, zloba a agresivita, která se nemůže většinou obrátit proti těm, kteří jsou jejími původci, a tak se vybíjí třeba v anonymních diskusích na internetu, v hromadných dopravních prostředcích nebo při jízdě automobilem na silnici, jak se denně můžeme přesvědčit na vlastní kůži. „U nás je to v této oblasti horší než v jiných zemích,“ míní psychiatr.

Politici by měli přestat dělat to, co dělají

„Lidé jsou celkově disgustováni politikou,“ sdělil ParlamentnímListům.cz sociolog Ivan Gabal. A ani se tomu nediví, když prý vidí, jak policistka odsouzená za korupci dostane milost na rozdíl od řidiče autobusu, který se provinil jen tím, že přimaloval na plakátech politikům tykadla. Nespokojenost ve společnosti narůstá, lidé jsou podle něj frustrováni jednáním politiků od nejnižších do nejvyšších stupňů a jejich nakládáním s daňovými prostředky. Jediná možnost, jak snížit nespokojenost občanů, je podle Ivana Gabala, aby politici „přestali dělat to, co dosud dělali, a začali dělat to, co dosud nedělali“.

Politici všude na světě dopřávají veřejnosti divadlo, v Česku se aspoň neperou

Psychiatr Jan Cimický se českých politiků trochu zastává. „Tak to probíhá globálně ve všech parlamentech, vypadá to trochu jako chléb a hry. Politici dopřávají veřejnosti divadlo, a v cizině často ještě větší než u nás. Tady se alespoň v Poslanecké sněmovně politici neperou,“ říká s nadsázkou psychiatr. Zatím veřejnost různými způsoby – například ve volbách – upozorňuje na určitou situaci, ale zatím to prý není tak alarmující, aby lidé „šli do ulic a vypalovali paláce“.

Podzimní krajské a senátní volby byly varováním, že příště může být hůř

Ale podzimní volby znamenaly podle Jana Cimického „zvednutý prst“, varování, že příště by to mohlo být ještě o stupínek horší. „Je důležité, aby to dolehlo k lidem, kteří mohou rozhodovat, kdy je nutné řešit některé věci určitým kompromisem a ne způsobem ´buď, anebo´,“ prohlásil pro ParlamentníListy.cz Cimický. Ale není si jist, jestli hlas obyčejných občanů dolehne až k politikům. „Spousta politiků žije ve svém vlastním světě, chybí jim kontakt s obyčejným člověkem. Ale když se bude řešení odkládat, může se nespokojenost ve společnosti zvyšovat a situace bude ještě horší. Měli bychom se poučit z dějin,“ nabádá psychiatr.