Jak hodnotíte současnou situaci a jak byste ji definoval?

Dostáváme se k tomu, že veškeré nešvary za posledních dvacet let se dostávají na povrch. Otázka zní, jestli se s nimi vypořádáme, jestli to začneme věcně řešit?

Máte pocit, že je tu vůbec snaha něco řešit?

No, já bych použil příklad Itálie, konkrétně „revoluci soudců“ (1992, jinak také zvaná akce „Čisté ruce“ – pozn. red.). Tenkrát ani nemyslím, že by chtěli něco řešit, ale veřejnost už byla tak napružená, že tehdejší aktivita soudců vedla k totálnímu překopání italské politické scény. A u nás to může být revoluce soudců či policajtů. Veřejné mínění je také napružené, takže si nedokáži ani představit, že by se to podařilo zastavit. Navíc, nejsou zdroje, takže se to prostě musí začít řešit.

Korupční kauzy, které nyní nabíhají, jsou podle Vás účelové, nebo skutečně něco policii nastartovalo?

Takto. Účelové jsou v tom smyslu, že se otevřelo „něco“. Za posledních deset let jsem se bavil s řadou policistů, a z toho, co mi v náznacích vyprávěli, se mi doslova hrůzou ježily vlasy. Takže jinými slovy, shora jim šlápli na peníze a podle mého už policie odmítá mlčet. Protože vnímají, že nedostatek peněz pro ně je důsledkem toho, že jsou tu korupční aféry, v nichž ty peníze mizejí. Takže tam, samozřejmě, může hrát roli i osobní rozhořčení.

Myslím ale, že hodně účelové to bylo u Davida Ratha. On měl totiž pravdu v jednom, že i těch sedm milionů je, proti ostatním kauzám, o ničem.

Máte tedy za to, že budou následovat další kauzy?

Za předpokladu, že nebudou, obávám se, že je zde vysoké riziko radikalizace. Jakmile začnou omezovat sociální výdaje, od lidí se bude chtít loajalita, ale lidé budou vědět, že jsou tu kauzy, které se neřeší. A to může vést k posilování radikálnějších stran, a také komunistů. Ty už jsou teď na druhém místě, podle průzkumů.

V případě, že poslanci nevydají k trestnímu stíhání poslankyni a bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou, může se to stát spouštěcím momentem k oné radikalizaci?

Ono vůbec je to pro mne trochu záhada. Když se tady objevovaly a objevují různé odposlechy, tak kdo je vlastně organizuje? Je to účelové, anebo už je někdo opravdu hodně naštvanej? Takže, jestli ji nevydají, opět vzniká otázka, z jakých důvodů? A pak se tu klidně mohou začít objevovat odposlechy, které je k tomu vydání donutí. I tak to může být.

Když odhlédneme od kauz a podíváme se na naše hospodářství z jiného úhlu pohledu. Není pro ekonomiku nebezpečné příliš jednostranné zaměření? Nezdá se Vám, že jsme až příliš navázání na EU s minimem dalších alternativ?

Ale to už říkám dlouhou dobu. A možná jste také zaznamenali, což je zajímavé, že i v televizi je teď méně rusofobie, a dokonce se objevily i pozitivní zprávy o Rusku. Protože je to přece velký trh.

Já jsem dokonce předevčírem na ČT1 zaznamenal dvě pozitivní zprávy o Rusku. Jednak o dětském rekreačním táboře „Artěk“, že to vůbec existuje, že je to komerce, a že je to dobré, a ta druhá byla o Ingušsku, že se to tam stabilizuje, i když jsou tam problémy (směje se docent Prokop).

To jsou ovšem zcela zásadní informace pro náš trh….

No pravda, jsou to marginální věci, ale nemusíte přece začínat od velkých věcí, ne…?

Je samozřejmě jasné, že Evropa má problémy, a ty problémy se přelijí nejprve do Německa a do Francie, a pak se přelijí k nám. Jedinou možností je tak najít alternativní trhy. A to už jsme měli udělat dávno, jak jsem říkal.

Myslíte tím, že jsme měli šanci být na základě starých obchodních vazeb určitým mostem mezi EU a Ruskem?

No, nevím, jestli mostem, to slovo už je hodně zprofanované. V zásadě jsme ale měli směrem na Východ více spolupracovat. Není bez zajímavosti, že Václav Klaus se o to vždycky snažil. A nebyl pochopen ani svými spolustraníky. Přes zřejmý fakt, že jako ekonom o tom musel něco vědět.

Ve světle řečeného, jak myslíte, že se to bude dál vyvíjet? Jsme už na onom dně, nebo nás teprve čeká?

V roce 1994 jsem s kolegou Alešem Lisou napsal článek do „Mezinárodních vztahů“, že přijde hospodářská krize. Vycházeli jsme z „koncepce dlouhých vln“, podle nichž ty krize chodí každých 50 let. Jenže u těch předchozích se z toho svět dostal pomocí rozvoje nových technologií, které oživily výrobu a vytvořily nová pracovní místa.

Problém současného rozvoje technologií spočívá v tom, a poznatky na to ukazují, že pracovní místa nevytváří. Takže, a říkám to hodně mírně, ta krize může být hodně vleklá.

Evropská unie nám chce sebrat minimálně desítky miliard za špatné nakládání s projekty, na něž poskytla dotace. Projde-li zákon o narovnání s církvemi, jsou to opět desítky či stovky miliard. K tomu sociální škrty, zvyšování daní, myslíte, že je to schopna tato země ustát?

Víte, existují „Staré pověsti české“, takže snad v nejhorším případě vyjedou na pomoc Blaničtí rytíři. Jiné řešení totiž opravdu nevidím.