V Lidových novinách o něm píší jako o „Babišovu muži“, který bude mít za úkol především získat podporu pro již rozběhnuté projekty ministryně Válkové. „V tomto roce bude třeba zaměřit se na komunikaci s poslanci, koaličními stranami a představiteli různých právnických profesí,“ vysvětloval Pelikán.

Opozice naopak upozorňuje, že dosavadní první náměstek je za výsledky resortu za ministryně Válkové, všeobecně považované za nepříliš uspokojivé, rovněž spoluzodpovědný. Marek Benda z ODS navíc poznamenal, že náměstek v legislativních debatách neprokazoval příliš erudice, ale o to více se k poslancům choval přezíravě. „Je to z bláta do louže,“ přidal se Martin Plíšek z TOP 09.

O Pelikánovi se mluví rovněž v souvislosti s jeho blízkým vztahem k Andreji Babišovi. Ten si jej přivedl jako legislativce na Ministerstvo financí, než jej poslal na spravedlnost „dohlížet“ na Válkovou.

MF DNES popisuje, jakým způsobem se prý oba pánové seznámili. V roce 2012 napsal mladý advokát Pelikán (s kolegou Luďkem Vránou provozoval advokátní kancelář, v branži přezdívanou „ptačí“) na svůj blog text s titulkem „Také si myslím, že Kalousek má nakradeno“. Tím zaujal Babiše, který zrovna v té době zakládal hnutí ANO a vítal každého, kdo byl ochoten jeho vymezování proti tehdejší koalici sdílet.

Blog Roberta Pelikána o Kalouskovi ZDE

Pelikán na sebe na ministerstvu upozornil zejména razantním přístupem ke změnám v sotva účinném občanském zákoníku. Ten začal platit od začátku roku 2014 a již po několika měsících předložil náměstek ministryně spravedlnosti návrh na změnu téměř třetiny jeho paragrafů. Mezi právníky se říkalo, že je v tomto směru Pelikán pod silným vlivem své matky, uznávané profesorky obchodního práva Ireny Pelikánové, působící též v Soudním dvoře Evropské unie v Lucemburku.

Ještě více však mladému právníkovi někteří připomínají jeho otce. Dragutin Pelikán působil za normalizace na pražské Právnické fakultě, a měl být značně obávaným profesorem sovětských právních dějin.

V tomto směru na svém Facebooku zavzpomínal Petr Štěpánek, glosátor, někdejší místopředseda RRTV a člen ODS, na vlastní rodinný příběh. „Dragutin Pelikán, docent marxismu-leninismu na katedře vědeckého komunismu, byl člověk, který po Vítězném únoru na Právnické fakultě Univerzity Karlovy napráskal mého otce. Udal ho za to, že je buržoazního původu,“ vzpomínal. Štěpánkův otec, nadějný jurista, tak skončil jako přidavač na stavbě. Dlužno dodat, že Petr Štěpánek má na Pelikána ,,pifku" ještě z roku 2012, kdy protestoval proti tomu, že byl právník jmenován ODSáckým ministrem Martinem Kubou do Rady Českého telekomunikačního úřadu.

Štěpánek dodává, že oba přitom byli přátelé od dětství a jeho babička zcela nezištně sponzorovala syna z chudé rodiny Pelikánových, kterému každý den dělala svačinu. On se po Únoru jejímu synovi odvděčil právě takto. Oba se znovu setkali až v roce 1968, kdy již Dragutin Pelikán na fakultě udělal kariéru a Štěpánkův otec dostal možnost si školu dálkově dokončit.

„Dragutin, jenž mezitím udělal akademickou i stranickou kariéru, nejdříve dělal, že Frantu nevidí. Pak ho ale rychle zatáhl do své kanceláře a spustil vodopád slov: „Franto, promiň! To víš, byli jsme tenkrát kluci. Kácel se les a lítaly třísky.“ Táta mu tenkrát odpověděl: „Ano, byli jsme kluci, ale mě to stálo dvacet let života,“ zakončil své vyprávění Štěpánek.

ParlamentníListy.cz požádaly stále ještě jsoucího 1. náměstka ministryně Heleny Válkové o reakci jak na slova Petra Štěpánka, tak na odsudek jeho stranického kolegy, poslance Marka Bendy, který se o jeho nominaci vyjádřil jako o ,, naprosté,tragédii". Mluvčí Ministerstva spravedlnosti Miroslav Konvalina, jehož prostřednictvím jsme tak učinili, možnost reagovat na oba pány s díky odmítl.

,,Děkujeme Vám za možnost k vyjádření i za upozornění na výroky členů ODS na adresu pana prvního náměstka. Vzhledem k tomu, že se jedná především o výroky pronesené v  souvislosti  s tím, že byl pan první náměstek označen jako možný kandidát na ministra spravedlnosti, nepovažujeme za slušné, ani za vhodné na články reagovat. Resort je stále veden ministryní v demisi prof. Válkovou; proto, prosíme, přijměte naši zdrženlivost," odepsal.

Z Facebooku Petra Štěpánka:

Už jsem to tu jednou postoval, ale nedá se nic dělat, je to znovu aktuální.

Babiš, Telička, Pelikán... Synáčkové z prominentních bolševických rodin opět řídí zemi.

István Léko (kterého Andrej Babiš nedávno instaloval do pozice šéfredaktora Lidových novin) před časem na serveru Česká pozice (jejž rovněž financuje Babiš) napsal o Robertu Pelikánovi (kterého Babiš nyní vysílá do křesla ministra spravedlnosti), že „pochází ze slavné pražské právnické rodiny“.

Dost mě to tenkrát pobavilo, neboť se mi v hlavě okamžitě vybavil jeden starý rodinný příběh.

Hlavou té „slavné pražské právnické rodiny“ totiž nebyl nikdo jiný než Dragutin Pelikán, docent marxismu-leninismu na katedře vědeckého komunismu, člověk, který po Vítězném únoru na Právnické fakultě Univerzity Karlovy napráskal mého otce. Udal ho za to, že je buržoazního původu. Otcův táta, můj děda, totiž měl prodejnu ojetých vozů. A jednoho zaměstnance. Zřejmě ho vykořisťoval. Tátu vyhodili. Jeden den to byl nadějný jurista, druhý den přidavač na stavbě.

Jenže pointa téhle historky je ve skutečnosti ještě půvabnější. Svět je totiž malý a život občas píše prazvláštní příběhy. Moje babička Josefa Štěpánková byla velmi zbožná žena a do své křesťanské lásky v bídných poválečných letech zahrnula i nemajetného kamaráda svého syna. Každý den proto připravovala dvě svačiny. Jednu pro syna, druhou pro jeho kamaráda. Pak kamarádi na královéhradeckém gymnáziu odmaturovali a oba nastoupili na pražskou právnickou fakultu. Do toho přišel Únor.

Znovu se bývalí kamarádi potkali až v osmašedesátém, kdy mého otce rehabilitovali, a v dospělém věku mohl dostudovat. Muselo to tenkrát na chodbě Právnické fakulty Univerzity Karlovy být prapodivné setkání. Dragutin, jenž mezitím udělal akademickou i stranickou kariéru, nejdříve dělal, že Frantu nevidí. Pak ho ale rychle zatáhl do své kanceláře a spustil vodopád slov: „Franto, promiň! To víš, byli jsme tenkrát kluci. Kácel se les a lítaly třísky.“ Táta mu tenkrát odpověděl: „Ano, byli jsme kluci, ale mě to stálo dvacet let života!“

Tož tak. A pak nějaký novinář napíše cosi o slavné pražské právnické rodině. No, nezabili byste ho?