„Jsem optimista, věřím, že si ostatní začnou víc vážit řemesel, ruční práce a lidí, co se mají k dílu. Od toho se odvíjí i společenský statut. Lidi se budou víc usmívat, budou pokornější a budou si víc vážit obyčejného života,“ hýří optimismem Tomáš Hádek, který dokáže z kůže vyrobit leccos. Jeho kožené brašny vypadají jako ty, které nosí bojovníci ve filmové trilogii Pán prstenů. A není se čemu divit, vždyť na fantasy příběhy si dnes hraje stále víc lidí. Jde o chvilkový útěk z nudné a nespravedlivé reality.
Dělal i pomůcky sado – maso
„Historický šerm, LARP, sokolnické pomůcky, šperky,“ rozděluje nabídku na internetových stránkách své zakázkové výroby Hádek. To druhé slovo není žádná speciální šifra, ale pochází z anglického Live Action Role Play, tedy z formy hraní rolí, v němž lidé hrají své předem určené postavy. Třeba elfy, rytíře, krále, ale i totalitní vládce či politicky stíhané osoby. „Téměř celý život se věnuji práci z kůží, ke které jsem se dostal přes sokolnictví, jemuž jsem se poměrně dlouhou dobu věnoval. Dělal jsem v rámci svých možností a dovednosti téměř všechno. Dlouhou dobu mě například živily výrobky pro milovníky sado – maso a erotické pomůcky. Když se ohlídnu, tak musím konstatovat, že to byli jedni z mých nejlepších zákazníků. Vždy věděli, co chtějí a oproti jiným mi vždycky včas a spolehlivě zaplatili. V poslední době dělám hlavně pro historický šerm, některé věci do zahraničí, a i pro tuzemské e - shopy,“ podotýká.
Řemeslo podle něj moc lidí alespoň v rovině společenské prestiže nebere. „Mám pocit, že v poslední době nikdo moc nechce dělat rukama, všechny děti mých známých navštěvují gymply nebo výšky s humanitním zaměřením. Nicméně je to i tím, že jsme před revolucí měli ojedinělý systém učňovských škol, který dle mého názoru nebyl nikde jinde na světě, a který jsme si sami nějak záhadně pohřbili. Ale asi nejsem ten pravý, kdo by o tom měl podávat zasvěcené informace,“ vysvětluje Hádek s tím, že bobtnající státní byrokracii nijak neprožívá, a dodává: „Tím, že jsem sám a starám se jen o sebe, tak nemám pocit nějakých ústrků. Nicméně vím, že stačí mít dva, až tři mizerný zaměstnance a problémy se začnou rojit.“
Vybaví si tuneláře a vožraly
Ohledně svého řemesla, ostatně jako muzikant hraje i v několika bluesových kapelách, nehovoří až tak jednoznačně. „U mě to stoprocentně neplatí, že by mělo řemeslo zlaté dno. Nicméně určitě jsou řemeslníci, kteří surfují na dobrý vlně nebo dělají věci, které jsou nutné pro běžný život a takové ty komerčnější kusy. Já dělám spíš pro zájmovou a uměleckou branži, takže střídavě oblačno, ale nestěžuji si, protože mě tahle práce baví a uspokojuje. Většinou říkám, že mám práce pro dva, ale peníze pro jednoho,“ vysvětluje.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský