Rathova aféra podle Jocha nepomůže stranám středu a pravice. „Reakce celostátního vedení ČSSD na celou aféru byla ukázkově příkladná, nejlepší možná jak z hlediska práva, spravedlnosti a pořádku, tak i z hlediska vlastní profilace před veřejností. Neumím si představit, jak by sociální demokracie mohla reagovat lépe,“ pochválil opoziční stranu poradce Petra Nečase. Má to ale háček. "Pokud jsem pochválil ČSSD na celostátní úrovni, tak na úrovni kraje je podle mě skandální, že neodstoupili členové rady Středočeského kraje za sociální demokracii. Měli by minimálně nést politickou odpovědnost. Přece s Davidem Rathem několik let spolupracovali a nemohou dělat, že se jich to vůbec netýká," dodal Joch.

Příliš bohatí dělníci Paroubek a Rath

„Voliče na hranici mezi sociálně-demokratickou a komunistickou orientací může tato aféra posunout ke KSČM, a to z toho důvodu, že ČSSD se historicky profilovala jako strana dělnická a jako strana lidí práce, přitom ale veřejná prezentace a životní styl na vysoké noze některých členů ČSSD, klasickým příkladem byl David Rath i expředseda strany Jiří Paroubek, mnohé tradiční voliče ČSSD od sociální demokracie odrazoval. I když by jisté úvahy mohly směřovat k tomu, že diskreditace takto typicky modernistického, bohatého člověka může v očích voličů učinit ČSSD opět stranou dělničtější. Ale nemyslím si, že takto budou levicoví voliči uvažovat. Někteří se můžou spíše přiklonit k názoru, že sociální demokracie je stranou establishmentu, který je lhostejný vůči dělníkům, proto by se mohli někteří posunout ke komunistické straně,“ řekl ParlamentnímListům.cz.

Unikátní databáze výzkumů MÉDEA RESEARCH, STEM, CVVM, FI a SANEP

Preference KSČM se už v několika průzkumech pohybovaly kolem dvaceti procent, přesto si Joch nemyslí, že by komunisté převzali po ČSSD hegemonii na levici. „Neočekávám, že by se KSČM stala hegemonem na levici, to je zatím příliš vzdálené. Ale chtěl bych podotknout, že pokud se zmiňovalo, že David Rath byl opoziční politik, není to úplně pravda. Ve své důležitější funkci, funkci hejtmana, byl vládním politikem na úrovni kraje, srovnatelně jako je guvernér v nějakém ze států USA. Čili byl v podstatě guvernérem velkého a poměrně bohatého regionu,“ míní Joch.

ČSSD selhává, a tak posiluje KSČM

„Dále bych chtěl říci, že ČSSD selhává ve svém úkolu standardizovat a demokratizovat levou část politického spektra. Nárůst preferencí KSČM je velkým selháním ČSSD, pokud jde o umravňování levé části politického spektra. Mně se líbil výrok bývalého, již zesnulého předsedy bavorské CSU Franze Josepha Strausse, že CSU musí být tak rozkročena od středu doprava, aby napravo od CSU nebyl žádný subjekt, který by byl v parlamentu. Myslím si, že to by mělo patřit k politické kultuře, aby strany demokratické levice i demokratické pravice byly tak rozkročeny, že napravo či nalevo od nich již nebude žádná extremistická strana. Na pravici se to daří. Nemáme tu pravicově extremistickou stranu, která by měla problematický postoj k našemu ústavnímu řádu, ale nalevo se to nedá říci,“ říká Nečasův poradce.

Kdyby KSČM získala hegemonii na levici, tak by to podle Jocha vedlo ve svém důsledku k posílení pravice. „Středový, váhající volič, by to vnímal jako největší ohrožení polistopadového řádu a svým způsobem by to i bylo největší ohrožení polistopadového řádu. Z toho by profitovala pravice, která sice ať už v důsledku chyb či dlouhodobého vládnutí nemusí být nyní oblíbená, ale toto by kolem ní semklo všechny lidi, kteří nechtějí návrat před listopad ´89,“ předpokládá Roman Joch.

Komunisticko-socialistická vláda by aktivizovala pravici

Ředitel Občanského institutu Joch říká, že lze nyní těžko odhadnout, zda by šla ČSSD s KSČM do nějaké vládní spolupráce, ať formou přímé koalice či tiché podpory: „Pravděpodobnost vládní spolupráce ČSSD a KSČM na vládní úrovni lze nyní těžko odhadnout. Je fakt, že to někteří představitelé ČSSD zvažují, mnozí se k ní kloní, jiní mají ale obavu, že by to ČSSD dlouhodobě poškodilo. Především to bude záležet na tom, jak volby dopadnou. Tedy zda tu bude nějaká středová strana, která by s ČSSD mohla udělat koalici. Čili rozhodování ČSSD, pokud volby vyhrají, což se nyní může zdát pravděpodobné, ale definitivní účet dělá volič, nastane až na základě výsledků.“

Kdyby nakonec ale vznikla ať už skrytá, či otevřená vládní koalice KSČM a ČSSD, tak by podle Jocha dramaticky stouply preference středo-pravicové opozici a polilo by ji to živou vodou: „Politická situace by se vyhrotila a angažovanost lidí středo-pravicového tábora by stoupla. Současné demonstrace odborářů a levicových iniciativ by pak byly jen slabým odvarem vůči tomu, co by nastalo jako reakce na vznik koalice, ve které by byla jedna extremistická levicová strana. Něco jiného by byla vláda ČSSD s nějakou středovou stranou. To by se toho moc nedělo.“

Spolupráce KSČM s ČSSD by podle Jocha poškodila oba subjekty: „Pravicovější či středovější křídlo ČSSD by bylo demoralizováno a levostředoví voliči by se mohli od ČSSD odklonit. A u komunistů by nastal pokles z toho důvodu, že kdykoli se protestní strana stane stranou vládní, tak ztrácí ten náboj boje proti establishmentu. Nakonec by to vedlo k poklesu preferencí obou stran,“ odhaduje Joch.