Doba, kdy politickým stranám stačilo komunikovat s veřejností jen před volbami, už je dávno pryč. Cílem už není jen jednorázové volební vítězství, ale i zvyšování politického vlivu a znovuzvolení. Jde o úspěch nejen ve sněmovních, ale i v krajských, komunálních nebo i evropských volbách.

Komunikaci vlády považuje za zásadní i bývalá tisková mluvčí kabinetu Vladimíra Špidly Anna Veverková. „Politici rozhodují o zásadních věcech, které ovlivňují život každého člověka,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz. Vzpomíná, jak Špidlův kabinet dokázal vysvětlit úsporný balíček po velkých povodních v České republice. „Vláda byla v té krizové situaci velmi semknutá, problémy dokázala velmi dobře řešit, a to se projevilo i na její vysoké, šedesáti až sedmdesátiprocentní oblibě veřejnosti,“ dodává bývalá mluvčí.

Obyčejní lidé dnes nemohou opatřením vlády rozumět

Komunikaci považuje bývalá mluvčí Špidlova kabinetu za druhou nejdůležitější oblast, hned po přijímání zákonů. Ovšem soudí, že současná vláda tyto věci zanedbává. „Vůbec nevím, k čemu některá přijímaná opatření budou, obyčejní lidé tomu nemohou rozumět,“ je přesvědčena. Přitom uznává, že i Špidlova vláda dělala v této oblasti chyby. „Člověk vždycky říká raději dobré než špatné zprávy,“ připouští. „Měla jsem štěstí, že Vladimír Špidla byl z lidí, který uznal, že některé věci je třeba říci otevřeně, a také je řekl. Ale mnozí členové tehdejší vlády často tvrdili, že pro sdělení některé méně příjemné informace není zrovna vhodná doba.“ Může se prý také stát, že politici i jejich mluvčí nejsou schopni vzhledem k množství informací rozlišit, která informace je v dané chvíli důležitá a že je třeba ji důkladněji objasnit. Podle bývalé vládní mluvčí padá část viny také na média, protože se honí za senzacemi, aby udržela náklad novin, a neplní dostatečně svoji informační roli. „I když mají novináři spoustu informací, přinášejí spíš ty negativní, které přilákají větší pozornost čtenářů,“ kritizuje.

• TÉMA: Vládní reformy

Experti se shodují, že aktivní a vstřícná komunikace politiků s veřejností je v demokracii nezbytná. Vhodnou komunikační politikou může vládní koalice efektivně propagovat svoji politiku, vysvětlit jednotlivá rozhodnutí a přijatá opatření. Zejména v období ekonomické krize, sociálních a politických změn, v době přijímání zásadních reforem by měli politici komunikovat co nejlépe. Ve vyspělých demokratických zemích si to dobře uvědomují. „O nutných reformách dokázala skvěle komunikovat Labour Party v čele s Tony Blairem, oproti našim kabinetům to jsou obrovské rozdíly,“ prohlásil pro ParlamentníListy.cz politolog Tomáš Lebeda.

Z chyb Topolánkovy vlády se Nečas nepoučil

Jenže vládní administrativy mluví o nezbytnosti reforem, přitom nejsou schopné přesvědčit o jejich správnosti a potřebnosti občany. Právě u vlády Mirka Topolánka byla za jednu z příčin jejího pádu označována malá ochota a mizivá schopnost vysvětlovat vliv reforem na život občanů. Přímo ukázkovým příkladem je reforma zdravotnictví připravená ministrem za ODS Tomášem Julínkem. Nedokázal ji obhájit ani před koaličními partnery a odbornou veřejností, natož před občany. ČSSD tehdy úspěšně využila nepopulárního zavedení poplatků u lékaře, v lékárnách a nemocnicích v předvolební kampani v krajských volbách v roce 2008 a získala nadvládu ve třinácti ze čtrnácti krajů.

Na špatnou komunikaci Topolánkovy administrativy s podnikateli, která má negativní dopad na čerpání fondů Evropské unie, si v té době stěžovala i Asociace malých a středních podniků a živnostníků, tedy voličský elektorát Občanské demokratické strany.

Proč premiér Petr Nečas opakuje stejné chyby? „Je to často tím, že přetrvává ideologické vidění světa a snaha nacházet jednoduchá řešení,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politoložka Vladimíra Dvořáková.

Považuje za hodně důležité, aby šlo o dvoustrannou komunikaci. „Politici musí své kroky dostatečně vysvětlit. Ale to v žádném případě neznamená, že má jít o pouhou propagandu, která slouží k přesvědčení veřejnosti za každou cenu,“ míní politoložka. A naopak – vláda pak musí sledovat, jak společnost na její rozhodnutí reaguje, musí vnímat všechny signály. „Z těchto signálů by se měl kabinet poučit, což ovšem automaticky naznamená, že vyslyší přání davů v ulicích. Požadavky jednotlivých skupin mohou být různé, i zcela protichůdné,“ dodává. Vláda by se měla zamyslet nad tím, jestli skutečně zákon nedopadne negativně na určité sociální skupiny, jestli ke stejným cílům nepovedou jiné, schůdnější alternativy. Dvořáková kritizuje především fakt, že o podobě reforem dnes rozhodují úzké zájmy některých skupin lidí, které určují, jak bude reforma vypadat.

Také Dvořáková dává za příklad Velkou Británii. „Už když tam připravují reformy, velmi často vlády mluví s nevládními organizacemi, aby zjistily, jaký dopad budou mít na určité skupiny. A ihned přijímaná opatření korigují,“ doplňuje pro ParlamentníListy.cz. Kdyby podle ní politici v Česku obdobně komunikovali třeba s občanskými sdruženími, věděli by o možných dopadech schválených opatření předem. Pak by možná předešli stávkám, protestům a bojkotům odborů, důchodců a zdravotně postižených.