Podle zdroje ParlamentníchListů.cz velmi dobře informovaného o tom, jak to chodí na Úřadu vlády, fungovala tato instituce za jejího působení prakticky programově nestandardně. Nagyová programově nadužívala svých pravomocí, respektive vykonávala i ty, ke kterým neměla zákonné zmocnění.

Sir Nagy

Tehdejší ředitel úřadu, Lubomír Poul, byl dle zákona nadřízeným vrchní ředitelky kabinetu premiéra Nagyové, de facto byl ale jejím jasným podřízeným a nastrčenou figurkou. Cokoli chtěl rozhodnout, muselo to být se svolením Nagyové. To, že se zhroutil, nebylo prý kvůli policejnímu zásahu, ale kvůli tomu, že ho Nagyová podobně jako další zaměstnance psychicky terorizovala. Má podlomené zdraví. Mnozí zaměstnanci měli kvůli ní psychické problémy, se kterými se léčí.

Vysokými odměnami pro své okolí si prý Nagyová zajišťovala mlčení nejvyšších úředníků. Někteří například měli vysoké hypotéky, tak byla každá koruna dobrá.

Poměrně dobře známou informací již je, že ona zařizovala přístup lidí k premiérovi a bez ní se k němu nikdo nedostal. De facto na Úřadu vlády existovalo území, kam téměř nikdo nesměl a často s premiérem nemohli hovořit ani úředníci, kteří z výkonu a charakteru své funkce s ním hovořit měli. Bylo to podobně jako v Jistě, pane premiére, kdy sir Humphrey bránil premiérovi, aby se bavil se svými úředníky a premiér tak byl odstřižen od informací. Informace dostával jen od Humphreyho v patřičně upravené formě.