Odpověď prezidenta Miloše Zemana při jedné z besed během návštěvy Pardubického kraje, že inkluzivní vzdělávání je neštěstím pro handicapované i pro zdravé děti a že jsou štastnější v rovnocenných skupinách, vyvolalo obrovský poprask. Nejprve šlo vesměs o kritiku, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání Klára Laurenčíková dokonce slova prezidenta označila za skandální. Poté, co utichly hlasy kritiků hlavy státu, ať už z odborné či laické veřejnosti, dostalo se sluchu i těm, kteří upozorňují na to, že otázka se nemá točit kolem tělesně handicapovaných, ale těch s nižší mentální úrovní.
Mostecká speciální a praktická škola působí v regionu, který patří mezi ty, o nichž se často mluví v souvislosti s větším množstvím romských žáků a sociálně vyloučenými lokalitami. U těch podle některých názorů je ve "speciálce“ víc dětí, než by muselo být – důvodem má údajně být, že jejich zaostalost a zanedbanost se zaměňuje s hodnocením mentální úrovně. Pro ParlamentníListy.cz se vyjádřila ředitelka školy Hana Slapničková.
Děti s mentálním postižením by se neměly do základních škol dostat
Svým postojem tak mimo jiné přispívá k aktuálně rozvířené debatě, zda je vhodné či dokonce užitečné přeřazovat některé žáky ze speciálních do běžných základních škol. K tématu se nechce vymezovat úplně jednoznačně. "Ten problém je rozsáhlejší. Speciální školy jsou jednak pro žáky mentálně postižené – a to pro středně a těžce mentálně postižené. Pak jsou praktické školy pro lehkou mentální retardaci. Jmenovaná inkluze se má týkat žáků, kteří jsou 'jen' zanedbaní a nemají přímo mentální postižení,“ říká na úvod, jak věc sama chápe.
Většinou tyto zanedbané, pomalejší děti ovšem v testech "skočí" do mentálního postižení a vzdělávají se v základních školách praktických. "Což už teď je úplně vyloučené, protože jejich IQ - mentální postižení - se sleduje. Děti s mentálním postižením by se neměly dostat do základních škol a měly by zůstat ve zmíněných dvou typech škol. Ovšem plno lidí toto rozlišení nezná a jsou pro to, aby všichni žáci šli na klasickou základní školu. S tím já nesouhlasím,“ doplňuje.
Některým dětem chybí potřebné poznatky a návyky z rodiny
Dále udává dost často skloňovaný příměr svých kolegů. Nedovede si představit, že by měla ve třídě třicet dětí, k tomu dva mentálně postižené a musela by s nimi pracovat zvlášť. "To prostě není v lidských silách,“ komentuje. Pak je zde skutečně skupina dětí, kteří jsou výrazně sociálně zanedbané. "Nemají potřebné poznatky z rodiny, návyky, musejí vše dohánět. Neznají ani barvy, prostě vůbec nic, protože se jim doma nikdo nevěnuje. Tím to začíná,“ upozorňuje, kde je prvotní zádrhel, že některé dítě i vlivem rodiny prohlubuje svou schopnost zvládnout běžnou základní školu. "Celkově nejsem pro to, aby se vzdělávali téměř všichni na základce. Ale je to složité. Je to dítě od dítěte,“ podotýká.
Skutečnost, kdy dítě "jen“ není sociálně připravené na nástup do běžné školy, řeší dlouhodobě v České republice takzvané přípravné třídy. Mnohdy ovšem příliš neřeší, jak uvádějí i některé ředitelky mateřských škol. Děti se totiž mnohdy i z těchto přípravných tříd vrací zpět do mateřské školy. Naopak mnohé "aktivnější“ maminky dávají do přípravného, nultého, ročníku základní školy i dítě, které to vůbec nepotřebuje a je schopné nástup do první třídy zvládnout. V přípravných ročnících se tak setkávají i mentálně vyspělé, šikovné a z domova či školky připravené děti, s těmi, které jsou naopak na hranici odchodu do školy praktické a dorovnání skutečně silně potřebují.
Budeme se věnovat menšině, která vše zanedbala, a ostatní půjdou stranou?
"Ono by úplně stačilo, kdyby děti chodily do školky. Tam si osvojí vše, co potřebují a budou do školy připravené. Pokud přicházejí do školy z rodiny jako nepopsaná tabule, je to strašné. To se špatně dohání,“ uzavírá i toto téma Hana Slapničková, co ovšem sociálně slabší vrstva často ignoruje. Slapničková se dále ztotožňuje s argumentem, že zbrklý přesun některých žáků ze speciálních a praktických škol je na úkor vzdělávacího systému v běžné základní škole.
"A to jednak středního proudu dětí, i těch nadaných. Učitel má co dělat, aby ty dvě stávající skupiny táhl, jak má. Když mu přibyde další skupina, nemůže to zvládnout. Musel by tam být ještě jeden pedagog speciální a méně dětí ve třídě, jinak si to neumím představit,“ přemítá s tím, že jako v mnoha případech se novotami zboří to, co je dnes dobré a efektivně funguje. "Budeme se věnovat menšině, která vše zanedbala, a ostatní půjdou stranou?“ končí řečnickou otázkou.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš