To není vůbec žádná výjimka, říká Ondřej Závodský, jeden z mužů, díky nimž už česká veřejnost zná pojem whistle blower, tedy oznamovatel nezákonného jednání. Že na Ministerstvu vnitra není v otázce nakládání s majetkem něco v pořádku, upozornil i NKÚ ve své kontrolní zprávě. I to je důsledek činnosti právníka Ondřeje Závodského.

Jste kritikem nakládání s majetkem státu. Jak na Vás působí výsledek kontroly NKÚ na ministerstvu vnitra?

Bohužel přesné znění nálezu NKÚ neznám a navíc se to celé týkalo přímo Ministerstva vnitra. Já pracuji v jeho příspěvkové organizaci. Obecné závěry, které jsem četl, se ale naprosto shodují s tím, na co upozorňuji já po několik let, tedy že ceny nájmů jsou poddimenzované a stát, jmenovitě některé jeho složky neumí vůbec hospodařit s nemovitým majetkem, aby přinášel co největší efekt. Takže to mě ani mé blízké kolegy nijak nepřekvapilo.

Je to skutečně neschopnost hospodařit?

Spíš bych spoustu věcí nazval lidově jako řízený bordel. Ten systém vyvyšuje na určité posty lidi, kteří s příslušnou agendou nemají vůbec žádné zkušenosti. Tím, že dotyčné vynesete na místo, kde o té agendě rozhodují, způsobíte chaos. V těch podmínkách pak nějakou tu zlodějinu schováte.

Zkuste mi jako laikovi popsat, jak se taková pro stát nevýhodná a pro někoho naopak velmi výhodná smlouva uzavírá, kde se co ukryje, které díry v zákoně musíte využít?

Mohu hovořít o určitém období u nás v práci, kdy některé smlouvy vůbec neprocházely ratifikací odbornými pracovišti. Jsem vedoucím právního oddělení a řadu smluv nikdo nedal k vyjádření mně ani mým kolegům. Dělalo se to bez odborných stanovisek a hlavně bez odborných znalostí. Při následných kontrolách se pak nepodaří dohledat dokumenty o výběru obchodního partnera nebo o stanovení dané ceny, které velmi pravděpodobně ani neexistovaly.

Ve společnosti panuje povědomí, že takové věci umožňují zákony, respektive díry v legislativě. Je tomu skutečně tak?

Já tu díru v zákoně nevnímám, speciálně pak v případě pronájmu majetku státu. Zákon o majetku České republiky jasně stanovuje náležitosti nájemní smlouvy a za druhé říká, že nájem musí být za cenu v místě a čase obvyklou. A tato konkrétní podmínka v zákoně není dodržována.

Takže tam ale dochází k otevřenému porušování zákona?

Přesně tak. Jenže zákon zároveň nestanoví přesný algoritmus, jak by cena obvyklá měla být vlastně stanovena. Když jsem zpracovával stanovisko k tomuto problému, stanovil jsem způsob výpočtu na základě určitých dokumentů, srovnání cenových nabídek do předpokládané výtěžnosti z nájmu. Nad tuto hranici, řekněme do jednoho milionu korun za pět let, jsem navrhl vždy udělat znalecký posudek.

Jak se k této vaší metodě postavili vaši nadřízení? Byla u některých smluv tato metoda aplikovaná?

Nebyla. Dokument se tak dlouho zvažoval, až se na něj zapomnělo.

Existuje nějaká cesta jak stát od takových prodělečných podniků uchránit?

První , co mne napadá, je otázka, zda stát všechen ten majetek, který nevýhodně pronajímá, vlastně potřebuje. Jsem toho názoru, že ne. Algoritmus výpočtu nájmů by se dal vyřešit vyhláškou. Další věcí je valorizace nájmů. Nájemní vztah uzavřený v roce 1990 za tehdy platnou výši představuje v roce 2012 pronájem za zlomek reálné hodnoty. Pomocí pro státní pokladnu by rozhodně byla pravidelná a povinná valorizace v návaznosti na růst určitého indexu.

Jaké kroky ze strany Vašich nadřízených nastaly, když jste na věc začal upozorňovat? Myslím teď ty pozitivní kroky. Přeci jen už je to rok a půl od doby, kdy jste na nesrovnalosti upozornil.

Žádné pozitivní kroky nebyly. Jedinou reakcí tehdejšího ředitele Zařízení služeb MVČR bylo mé odvolání. Určitě si někteří lidé dávají větší pozor, některé záležitosti se snažli později jmenovaní manažeři narovnávat, ale že by se přistoupilo k systémovému řešení, to bohužel ne.

Podle Vás existují cesty, kterými lze současný stav, kdy stát vyloženě nevýhodně nakládá s majetkem, napravit. Můžete nám je popsat?

V otázce nájmů jsem navrhoval závazný metodický pokyn, o němž jsem hovořil. Pro případ prodejů státního majetku by měl existovat vzor kupní smlouvy na jakýkoliv státní majetek, samozřejmě v řadě mutací. Taková smlouva by se pak neměla schvalovat Ministerstvem financí, měla by projít elektronickou aukcí.

Co angažmá resortu financí způsobuje?

Pokud dnes někdo uzavře kupní smlouvu na nemovitý majetek státu, vezme si jako investor úvěr. Následně kupní smlouvu schvaluje státní orgán, třeba odbor správy majetku MVČR. Až následně je postoupena Ministerstvu financí, kde leží řadu měsíců. Tou dobou už investorovi vyprší úvěr a zvažuje další postup. Teprve poté, pokud je ministerstvem smlouva schválena, může jít na katastr nemovitostí. Proces může trvat rok nebo dva. To je důvodem, proč kupci od smluv odstupují a majetek se dlouhodobě nedaří prodat. Respektive se ho nedaří prodat transparentně.

Pojďme zpět k personálnímu stavu nejen ministerstva vnitra . Kritizujete nedostatečnou kvalifikaci úředníků pro dané funkce. Co tam vlastně sedí za lidi?

Obvykle jsou to lidé garnitury, která se aktuálně na tom konkrétním resortu mocensky etablovala. S novým ministrem, členem určité politické strany, se obvykle mění snad i šéf čety uklízeček. Zaměstnávají se sousedi, přátelé, milenky a podobně. Tito lidé nemají velmi často jakoukoliv kvalifikaci či chcete-li schopnost pro výkon dané funkce. Je třeba obsazovat místa ve státní správě stejně transparentně, jako se nyní o to snaží novelizovaný zákon o veřejných zakázkách..

Napadá Vás nějaký úředník na důležitém postu s vyloženě kuriózní původní profesí vzhledem k tomu, co spravuje nyní?

V naší organizaci není nouze o někoho, kdo nemá ani středoškolské vzdělání a sedí na místě, kde má podle státních tabulek být člověk s vystudovanou VŠ v doktorském programu.

To myslíte vážně?

Ano, to je časté. Nebudu Vám samozřejmě vyprávět o konkrétních výučních listech, kterými se někteří lidé ve třinácté platové třídě ohánějí, ale všeobecně je to totálně špatně. Jde i o kulturu toho konkrétního člověka, který se v životě nikdy nesetkal s nikým mimo svou původní živnost. Naši organizaci dále deformuje i angažmá řady bývalých policistů, kteří s danou agendou opět nemají žádné zkušenosti.

Napadá Vás nějaký konkrétní případ? Tohle je totiž trochu neuvěřitelné.

Pokud chcete jednu konkrétní perličku, napadá mě člověk, který je na základě námi podaných oznámení trestně stíhán. Jde o bývalého ředitele naší organizace. On byl následně jmenován vedoucím jednoho rekreačního zařízení MV, kam se jezdí rekreovat a školit policisté. Paradoxně tam jezdí i protikorupční policisté, kteří jej stíhají. Vzhledem k tomu, že jsou to jistě profesionálové, věřím, že si na něj neukazují jak na opici v ZOO, ale na příkladu je jasné, že je něco úplně systémově špatně.

Za Nečasovu vládu zahájil činnost na Ministerstvu vnitra lídr Věcí Veřejných Radek John. Sliboval, že Vámi zmiňovanou personální politiku změní. Nastaly nějaké změny k lepšímu?

Obávám se, že asi ne, protože těch změn bych si za rok jeho ministrování musel všimnout. Bohužel jsem si až na výjimky ale ničeho nevšiml.

Jak by se napravení Vámi kritizovaných poměrů projevilo v oblasti státních financí?

Pokud by se například v naší organizaci nakládalo s majetkem účelně a pronajímalo za standardní ceny, bavíme se o pěti až deseti milionech příjmu navíc a když si uvědomíme, že takových organizací je v různých resortech či na krajské a obecní úrovni mnohem víc, pak by šlo o navýšení příjmu státního rozpočtu v řádu miliard až desítek miliard Kč. A to se nebavíme o tom personálním obsazení, protože místo čtyř současných pracovníků by stačil jeden, který tomu rozumí. A jsme zase na začátku. Problémem nejsou zákony, ale lidé, kteří se jimi neřídí a nenesou za to konkrétní odpovědnost.