Pokud se plánují investice, pak by se mělo přihlížet k potřebám občanů. Proto je třeba investovat efektivně a s rozmyslem. A zejména využít finanční možnosti, které máme.
Člověk se někdy diví, co jeho ego dokáže. Zejména je to patrné na některých politicích, kteří neunesli tíhu zodpovědnosti a raději se vymlouvají. Tu na sdělovací prostředky, tu na politickou konkurenci, tu na možné i nemožné.
Po včerejším zasedání zastupitelstva města Uherské Hradiště to vypadá, že jedinou opoziční stranou vůči současnému vedení radnice je sociální demokracie. Ta alespoň stále prosazuje svůj komunální program. Nebo že by to bylo tím horkem....
Komentář na facebookovém profilu k volebnímu vyjednávání.
Ministerstvo obrany a armáda jsou velmi odlišné mechanismy, kterým je potřeba nejen rozumět, ale které je třeba i pochopit. Nejhorší je situace, když voják zůstane v poli sám.
Rozdíl mezi vlastenectvím a extremismem je enormní. Problémem ovšem je populismus, který tyto rozdíly může stírat. A to je i případ představitelů některých extremistických stran.
Uherské Hradiště je krásné historické město, ve kterém se stále něco děje. Nicméně mu schází pomyslný tah na branku z pohledu jeho rozvoje a zejména z pohledu řešení základních problémů města.
Jakékoliv změny, obzvláště ve zdravotnictví, by měly být dělány s rozvahou, odbornou erudicí a zejména s pozitivními dopady na občany.
Kolem vojenských zakázek byly popsány stohy papíru. Složitost zadání, samotného procesu akvizice i financování ukazují na systémové problémy. Ty je nutno odstranit zejména dlouhodobým plánováním a transparentním akvizičním procesem.
Někdy opravdu schází obyčejný selský rozum. Ono je navenek hezké, že se někdo snaží, i když naoko, řešit tíživé problémy. Problém ovšem nastane tehdy, když se problém nejen nevyřeší, ale naopak se ještě prohloubí.
V probíhajícím referendu ČSSD jsou pro rozhodnutí důležité informace. Čím je jich více, tím bude rozhodování zodpovědnější. Proto i srovnání navrhovaného programového prohlášení s tím současným k tomu přispěje.
Často je jednání našich komunistů nelogické, i když často je ve velmi pragmatické. Je jen otázkou, zda hájí české národní zájmy či zájmy někoho jiného. Či zda nevyměňují své priority za jejich postavení na politické scéně.
Je to možná troufalost a přemrštěný idealismus, ale co naplat. Nevstupoval jsem v listopadu 1989 do politiky proto, abych mlčel. Opravdu nechci, aby naši politiku určovala reklama na prací prášek či pampersky.
Diskuse uvnitř ČSSD v rámci referenda o vstupu do vlády s ANO 2011 nás teprve čeká. Přesto je třeba upozorňovat na možné problémy, které s tímto vstupem souvisejí. Politika je často o emocích a ty dnes umí A. Babiš.
Stává se pravidlem, že hodně našich chyb svádíme na Evropskou unii či na Evropskou komisi. Přitom na mnoho problémů jsme si založili a zakládáme sami a to bez cizího přičinění.
Někdo tvrdí, že se politika již neodlišuje na levicovou a pravicovou. Labour party, ani já, si to nemyslíme. Levicové myšlení je moderní, založené na spravedlnosti, solidaritě, úctě k lidem a k ochraně životního prostředí.
Dnešek by měl rozhodnout, zda po půl roce od voleb vznikne v průběhu týdnů vláda s důvěrou. Nevím, ale jak se ukazuje, čas nahrává apatii občanů.
Je vidět, že se blíží komunální volby. Radniční koalice se snaží dohnat investice, starosta je nervózní, protože nestíhá a vůbec radniční koalice nerada slyší oprávněnou kritiku z opozičních řad.
Od samého počátku jsem přesvědčen, že A.Babiš tahá všechny demokratické strany za nos. On prostě chce vládnout sám a udělá pro to cokoliv.
Nevím , jak občané, ale i politici, mezi něž se řadím i já, často nechápou, jakou hru vlastně pan premiér v demisi hraje. Sice se ohání slovy makáme, pracujeme či nám hází klacky pod nohy, ale ono je to všechno jinak.
