Kritici Bruselu rádi odkazují na někdy absurdní a občanovi stěží pochopitelné požadavky evropské byrokracie. Jsem přesvědčen, že daleko více nesmyslů a absurdit pochází z hlav naších vlastních byrokratů.

Třeba ten poslední. Na Jižní Moravě a v některých dalších krajích nebudou platit na železnici jízdenky národního dopravce Českých drah, ale cestující si bude muset koupit speciální krajské jízdenky. Předpokládáme-li, že většina stálých uživatelů železniční dopravy si zakoupila kartičky na některý druh slev z plného jízdného, pak tyto abonenty přijde nová radost na cenový nárůst zhruba ve výši 20 %.  K tomu samozřejmě znehodnocení investice do příslušné průkazky neb zakoupil ji s platností pro všechny spoje ČD, což nyní už nebude pravdou. V zásadě platnost zůstane omezena jen na spoje mezikrajské.

Přidáme-li k tomu zmatek při rozhodování kde jakou jízdenku je zapotřebí koupit, a je-li daná destinace ještě součástí jednoho kraje nebo patří již jinému, pak zejména pro starší občany nebo turisty vzniká nepřehledná situace, která určitě nepřispívá k jejich komfortu, pohodlí a snadné orientaci. A tak jestliže ve světě vládne praxe maximálního zjednodušování v příslušných dopravních (i jiných) systémech, u nás si jak se zdá libujeme ve zvyšování složitosti komplikující nám i ty nejjednodušší každodenní úkony jako je třeba jízda vlakem. 

Trochu mně přitom vrtá hlavou, proč v době všemohoucnosti tzv. IT systémů nejsou příslušné instituce schopné lokalizovat vnitrokrajské cesty a příslušné tržby pouze v elektronické podobě a na základě této lokalizace provést účetní vyrovnání mezi rozpočty, a proč tím musí zatěžovat cestující při nákupu jízdenek.

Mít přehled o finančních tocích je jistě věc záslužná. Problémem v tomto případě je skutečnost, že si kraj přijde na své (ať už v pozitivním či negativním smyslu) na úkor dalšího zatížení občana.