Po krizi, která prošla světem v roce 2009, vznikla v některých zemích EU hrozba platební neschopnosti. Otestovala, do jaké míry je hospodářský prostor EU schopen fungovat jako hospodářská unie a zda tu lze uplatnit určitou ekonomickou solidaritu. Společná reakce EU na dluhovou krizi určitě není nic zbytečného. Opačný přístup by znamenal ponechat tyto země, aby se vyškrábaly z nejhoršího samy, a nebo dokonce snahu na jejich potížích vydělat. Finanční problémy EU by se ale dotkly přes finanční bilance a měnové toky i ČR, přestože se od těchto otázek drží stranou.
Nedávný ekonomický summit EU v této věci rozhodl vybudovat Evropský záchranný mechanismus a projednal tzv. Pakt pro euro. Na těchto tématech lze ukázat, jakou chceme Evropu v horizontu roku 2020. Pokud chceme, aby evropská integrace fungovala jako hospodářská a měnová unie, tak je logický určitý dohled nad makroekonomickými nerovnováhami a nějaký záchranný mechanismus. Finanční pomoc by měla být nízko úročená, protože cena dluhopisů skupiny PIGS rostla o rizikovou přirážku, což jejich dluhovou spirálu ještě zvyšovalo. Angažovanost zejména německých a francouzských bank v dluhopisech PIGS je cca 400 mld eur.
V této situaci se mj. snáší ostrá kritika na Spojené státy, které se snaží dluhové problémy řešit tzv. kvantitativním uvolňováním měnové politiky, což vede k poklesu hodnoty dolaru a k růstu globální inflace, a nepřímo tak podporuje spekulativní kapitál, který se tlačí i do EU. O dluhopisy skupiny PIGS se zajímá i Čína. Jak na tyto problémy má reagovat EU? Neplodným hašteřením jistě ne. Evropská levice by tedy měla bez populismu a pozitivně formulovat základní rysy potřebné inovace, která by nejen pomohla zbídačovanému obyvatelstvu skupiny PIGS, ale předešla by tomu, aby se jejich problémy šířily dál.
ČSSD se na téma Evropského záchranného mechanismu vyjádřila, že nejásá, protože EU upřednostňuje rovnováhu před rozvojem, ale chápe potřebu společné reakce eurozóny. Není však zřejmé, jakým cílům a pravidlům takové solidarity by dala přednost. A co by měla zahrnovat nového evropská strategie rozvoje. Sbližování pravidel hospodářské konkurence místo daňového a mzdového dumpingu? Lepší alokace zdrojů z evropských fondů? Evropské dluhopisy, které by financovalo rozvojové projekty a ne jen evropské průšvihy?
Nejslabším článkem skupiny PIGS je nyní Řecko, které v pátek zveřejnilo svůj záchranný plán. Nouzový prodej řeckých dluhopisů, které měly pomoci splácet dluh, zatím nepomohl – zadlužení země již přesahuje 150 % HDP (325 mld. eur). Cena pojištění proti nesplácení řeckého dluhu vylétla na rekordní úroveň 1147 bazických bodů.
Další finanční injekce by asi byla jen drahým odkladem, drakonické škrty a privatizace energetiky a telekomunikací navržené premiérem Papandreem ztlumí dluhovou tendenci jen zčásti. Zato vyvolá nemalé sociální potíže a vlnu protestů. Restrukturalizace řeckého dluhu by znamenala, že držitelé většího objemu řeckých dluhopisů (polovinu drží EU a MMF, druhou část soukromí investoři) mohou přijít o nemalou část svých aktiv, což by vedlo k další fázi finanční krize.
Do rizikové skupiny PIGS se zařadilo Irsko, ještě nedávno označované za keltského tygra. Světová krize ho zasáhla tak silně, že zvažuje jít do radikální restrukturalizace dluhu v podobě odpisu pohledávek zahraničních věřitelů. Takový krok samozřejmě vyžaduje mezinárodní krytí. Řeckému scénáři se snaží vyhnout Portugalsko, nedávný pád vlády ale politické řešení dluhu zkomplikoval. A největší dopad na EU by mělo zhoršení ve Španělsku, jehož ekonomický rozměr je velký (jako Řecko, Irsko a Portugalsko dohromady).
Potvrzuje se že nekoordinované řešení dluhové krize je v EU zásadním problémem. Pouhá kritika dluhové krize v EU či izolacionistické tendence tady nepomohou. Potřebujeme lepší záchranný plán, ne jen protesty. Neplatí, že čím hůře, tím lépe. Způsob zajištění nízko úročených půjček, odpisy nedobytných aktiv a garance pomoci nejen úsporami, nýbrž také rozvojovými projekty, to jsou témata reálné evropské solidarity. A před tím by levice neměla zavírat oči.
