Kolibříci
Nejsem překvapen z nové kauzy, která vyrostla na odposleších zveřejňovaných v MF Dnes a která se týká pražského magistrátu.
Nejsem překvapen z nové kauzy, která vyrostla na odposleších zveřejňovaných v MF Dnes a která se týká pražského magistrátu.
Přiznám se bez mučení, že již ani nemám vnitřní sílu věnovat se současným tématům tolik jako v minulosti, protože jsem doslova zhnusen současnou úrovní politického prostředí v naší zemi.
Tiskem se v posledních dnech objevily „nové“ zprávy, které mohou být pro někoho šokující, pro někoho zas až tak nové a šokující nejsou. O co jde? Zas jen o ty peníze a počiny naší vlády rozpočtové odpovědnosti.
Z nedělních Otázek Václava Moravce vyplynulo, že Josef Dobeš je tím, kdo je přímo mesiášem českého školství. Alespoň to tak podle slov šéfa ministerstva školství vypadalo.
Nemůžu se v této krátké filipice věnovat ničemu jinému, než jsou 100 krát skloňované obstrukce, jakkoli si kauzy ministrů Kocourka a Vondry opět zasluhují také svoji pozornost.
Krize Eurozóny obnažená novou vlnou hospodářské krize ukázala velmi pozoruhodný programový jev.
Často se říká, že Poslanecká sněmovna je přesným obrazem společnosti.
S údivem a mírným úsměvem na rtech jsem sledoval právě končící krizi této vlády. Nechci se pasovat do role všeználka, který se střetává se svými souputníky v politických diskusích a s jistotou pronáší své prognózy, jež se již následující týden ukáží
V posledních dnech se na televizních obrazovkách objevila série zpráv referujících o zvláštních personálních praktikách některých vládních činitelů.
Se zájmem jsem si přečetl rozhovor s korespondentem jednoho z nejprestižnějších deníků z kolébky demokracie - Francie.
Další a další indicie nám pomáhají rozkrývat záměry šéfa státní kasy, nepochybně stále „nejlepšího ministra financí světa“, Miroslava Kalouska.
Opravdu s velkým zájmem jsem si v dnešním vydání deníku Právo přečetl rozhovor se známým českým ekonomem Janem Švejnarem, ve kterém se mj. vyjadřoval ke vztahu lidí k současnému dění v EU i na domácí politické scéně.
Považuji za naprosto legitimní a plně respektuji, když různí lidé mají odlišné politické preference. Tak to na světě přece chodí a není na tom nic divného.
Česká společnost, bombardovaná dnes a denně novými kauzami a kauzičkami vládních politiků a téměř všemi odsuzovanými reformami se posunuje do nové fáze. Její začátek vidím v sobotě 21. května a demonstraci na Václavském náměstí.
V posledním roce jsme se snad poprvé v historii české politiky setkali s institutem přímé demokracie v rámci činnosti politických stran.
Vývoj situace na české politické scéně se nám opět zamotává. Pokolikáté už v posledních několika týdnech? Myslím, že již ani samotní aktéři těchto událostí si přesným číslem nemohou být jisti.
Mimořádnou schůzí Poslanecké sněmovny k vyslovení nedůvěry vládě zdá se skončilo hektické období plné vzájemného obviňování koaličních politiků, přestřelek a mimořádně nechutných vzájemných útoků.
Včerejšek byl dnem, kdy konečně mohla opozice po dlouhých týdnech otevřeně promluvit na plénu Poslanecké sněmovny.
V některých článcích či komentářích je vhodné užití košatých větných konstrukcí a barvitých obrazů popisovaných událostí. V jiných je však na místě položit na stůl holá fakta a otázky.
Snad nejfrekventovanějšími slovy v předvolebním období byla slova politická kultura a nemilosrdný boj proti korupci. Věci veřejné byly tím subjektem, který tato hesla akcentoval a propagoval nejviditelněji.