Severské státy zařazují zpátečku, Německo začalo kontrolovat hranici s Rakouskem a vyhrožuje přivřením hranic a Rakousko totéž chystá na své jižní hranici. Poslanci kancléřčiny CSU se bouří, expertízy právních kapacit Spolkového ústavního soudu mluví o povážlivém nedodržování imigračních zákonů.
Čtvrté dějství bude ve znamení pokusu řešení důsledků, přičemž pravděpodobnost úspěšnosti se rovná téměř nule. Ale než půjdu dál tak osvětlím první dvě dějství migrační exploze. Je to jednoduché. Za první pokládám začátek invaze, kdy dnes a denně překročilo hranice Schengenu několik tisíc migrantů, bylo to i víc jak deset tisíc. Druhé dějství představuje iniciativa kancléřky Merkelové a její pozvání pro migranty do Německa.
Po silvestrovských událostech v některých německých, ale i rakouských městech, kdy došlo k hromadným sexuálně motivovaným útokům na ženy je snad už každému jasné, vyjma feministek, které kupodivu mlčí, že s tou integrací migrantů to nebude tak jasné, jak si Merkelová a spol. plánovali. Připomeňme si, že třeba prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý nechal založit fond na podporu integrace migrantů, ale nějak zatím nezveřejňuje čísla, kolik už do něho čeští podnikatelé vložili.
Vyprávění řidiče londýnského autobusu
Ale zpět k integraci. Nedávno mně napsal jeden profesní kolega, zemědělský inženýr, pan Tibor Mészáros, který pracoval jako řidič autobusu, v zájmu zdokonalení angličtiny, v Londýně a zde ve škole a pak i v práci měl možnost se osobně seznámit s muslimskou komunitou. Z jeho dopisu s jeho svolením vyjímám:
„Co mně překvapilo, že na to, že tam žili více než 10 let, tak jejich angličtina tomu vůbec neodpovídala. Většina jich žili v uzavřených komunitách, kde mluvili mateřským jazykem. Ženy tam pracují v domácnosti, kde se starají o mnoha početné rodiny, do zaměstnání nechodí, jejich vzdělávání není moc nutné, v domácnosti jej nepotřebují.
Za nájemné a energie v bytech jim platí stát. Většinou, když pracuje muž, tak v obchodech ve své komunitě, kde dělají kebab. Manuálně pracovat moc nemusí, většinou v práci dlouho nevydrží. Stát se o ně stará, takže to není nutné.“
V dalším vyprávění pan inženýr líčí, jaké je soužití s touto komunitou: „Pár jsem jich vozil do zaměstnání. Někteří muži totiž bydleli v zaměstnaneckých domech a to většinou dobře nedopadlo. Po jedné bitce jsem je musel odvézt do jiného domu, protože s nimi už nikdo nechtěl bydlet.“ Dále mně pan Mészáros píše o příběhu ženy, která se zakoukala do muslima a nastěhovala do jeho bytu: „Po nastěhování se všechno změnilo. Nesměla sama vycházet z domu, stále jí kontroloval mobil a internet. Pokud chtěla psát nebo telefonovat, musel být při tom. Samozřejmě mu musela být povolná, když on chtěl a to okamžitě. Pokud třeba jedla, tak musela jídlo odložit a jít s ním do postele. Po týdnu ponižování mu utekla a zachránila se.“ Tuto ženu pan inženýr poznal, když ji vozil do práce.
Co je však podstatné, a proto píši o dějstvích migrační apokalypsy, je jeho svědectví o konkrétním demografickém vývoji anglických měst, kde uvádí doslova: „Měl jsem možnost jezdit po celém Londýně a vidět místa, kde žijí muslimští přistěhovalci – Toner Hamlets, Newham, dále některá města, jako třeba Slough, Birmingham, Leeds, Luton. Za pár let tam budou tyto komunity ve většině a toho se začínají Angličané bát.“
Jeho závěr je jasný: „To, co jsem tam měl možnost vidět a zažít, mně vede k přesvědčení, že integrace tak rozdílných lidí a kultur vedle sebe není možná. Škoda, že to nechtějí vědět a vidět politici, kteří mají hlavní podíl na tomto experimentu, určitě by se mnohému dalo předejít.“
Vyprávění dějin
Jedním z hlavních hráčů v současné migrační krizi je Turecko. Když se ohlédneme do historie, tak zjistíme, že už v dávné historii z tohoto území směřovaly expanze do Evropy. Turecko osmanská invaze vrcholila v 16. a 17. století. Bitva u Vídně 11. a 12. září 1683 představuje jednu z klíčových válek mezi křesťanskou Evropou (Habsburky) a Osmanskou říší (muslimy), jednu z nejvýznamnějších bitev 17. století. Vítězství křesťanských vojsk znamenalo záchranu Evropy a zahájení období strmého vzestupu Habsburské monarchie. Stejně tak dopadli Turci v bitvě u Moháče v roce 1687, kde byla rozdrcena jejich trestná armáda a sultán se musel definitivně rozloučit s výboji do nitra Evropy.
Turecko a ostatní bohaté arabské země si tyto historické skutečnosti velmi dobře uvědomují a velice sofistikovaně, bez jediného výstřelu řídí migraci běženců z muslimských zemí do zemí zaslíbených, kde bude o ně s láskou všeobjímající kancléřčiny náruče postaráno. Proč ne, když státní rozpočet Německa je štědře dotován zeměmi, ve kterých významný podíl kapitálu vlastní německé společnosti.
Politici EU selhali
Když ale Německo migraci nezvládne, jako že to tak dopadne, tak z pozice silnějšího (Evropská unie je v podstatě Německá unie) budou migranty rozdělovat. A hádejte kam především? Na řadě budou hlavně země V4. Z 1,6 milionu migrantů, kteří vtrhli do Evropy, z toho 1 milion do Německa, má šanci na udělení azylu sotva 500 tisíc. Jsem zvědav, kam a jakým způsobem Německo a další země vrátí ty přebývající, přičemž dnes a denně přichází další.
Soudím, že za tohoto stavu je celkem zbytečné se zabývat otázkami, proč vývoj v Evropě dospěl do současné situace. Zkrátka a dobře, političtí lídři EU v čele s Merkelovou selhali a už je jasné, že nejsou schopni adekvátně reagovat a Evropu bránit. To je viditelné a očividné. Stejně tak je očividné, že naše vláda v této důležité oblasti lavíruje a v případě premiéra si dokonce myslím, že hraje dvojí hru – viz jeho zveřejněné e maily. Tato politická rakovina dospěla už do stádia metastází a prezident republiky je kritizován za větu, že tato země je naše a není tu místo pro všechny! Je to neuvěřitelné, ale je to skutečnost, kterou musíme vzít na vědomí a podle toho se zachovat. Jak? Nastal čas, kdy musíme každý podle svých možností svou zemi bránit. Za nejúčinnější obranu směřující k aktivizaci občanů této země považuji kvalitní a objektivní informace. Proto jsem se rozhodl, že zahájíme na toto téma spolu s generálem Hynkem Blaško (bývalý velitel brigády rychlého nasazení v Havlíčkově Brodě) sérii besed s občany. První proběhne 27. ledna v Havlíčkově Brodě a naším hostem bude historik a politolog PhDr. Zdeněk Zbořil. Rozčilovat se na sociálních sítích, přeposílat si e maily a nadávat po hospodách nestačí, je třeba začít konat!
