Děkuji. Na vaši radu nedám, pane místopředsedo, položil-li bych berle, upadnu. Nejsem nemocen, mám jenom zlomený kotník, což samozřejmě nic není.
Vážený pane místopředsedo, pane ministře, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, já jsem se v Evropském výboru zdržel hlasování v případě tohoto tisku. A řeknu proč. Začnu možná netradičně, jsa mírně ovlivněn a vyprovokován panem kolegou Horníkem, který mluvil o divadelních hrách. Tak zaprvé bych chtěl říct, že my si s dezinformacemi a s tím, jak se nevzděláváme, pomůžeme celkem sami. Protože když si vzpomenete, po roce 1993, po rozdělení, naráz – samozřejmě jsem přesvědčen, že to bylo hlavně díky penězům, tedy nějaké té televizní lobby, tak se začaly dabovat všechny hry a pohádky, které byly slovenské, na našem území. Což zcela jistě nepřispělo vůbec k tomu, abychom rozvíjeli občansky dále vztah se Slováky, se kterými jsme byli v jednom státě.
Je to příklad, který mě napadl pochopitelně teď, který je jakoby mimo to téma, ale zřejmě všichni chápete, že není. To je právě to, že na každé maličkosti se může ukázat, jak má nedozírné následky. Pak naše děti slovenštině nerozumí a tím pádem nerozumí ani nejbližšímu národu, kteří mluví příbuznou řečí. To znamená, nemůžou ani chápat některé postoje, které naši bratři Slováci mají. A byla to naprostá chyba, kterou jsme dopustili a dokonce zřejmě ještě pořád dopouštíme, protože to je věc naprosto nesmyslná, abychom vyhazovali peníze na to, aby se dabovalo z jazyka, který má samozřejmě tady každý umět.
Já se samozřejmě spíše budu věnovat teď tomu tisku. Já naopak bych považoval za dobré, kdybychom rozdělili hlasování. A to o doporučení k vyjádření Senátu. Protože já s tiskem jako takovým, to znamená, s návrhem, kde výbor přijímá, doporučuje, určuje, pověřuje, nemám žádný problém. Dokonce ani s tím odstavcem II a III nemám žádný problém. Skutečně problém je jenom v bodě 1 a 2.
Tady bych se trochu zastal, ačkoli to zcela jistě nepotřebuje a vidím, že bude vystupovat, kolegy Václava Hampla. Já bych ho skutečně nepodezříval z vážné věci, že by chtěl poukázat na jednu stranu, tedy na východ, na Rusko, aby si jakoby nevšiml těch ostatní. Abychom si nevšímali těch ostatních, to mu vlastní určitě není. A dokonce bych ho nepodezíral z toho, že by to byl úmysl. A ani z nějaké momentální mentální insuficience, tedy nedostatečnosti, že by takto na něco zapomněl. To asi určitě ne.
Ale pravdou je, že mám právě problém s tím, že jsem přesvědčen, že všechny státy světa, které jsou velké, ať už je to Amerika, Rusko, Čína, Indie a další státy v pořadí jejich velikosti, samozřejmě teď myslím i bývalé státy, které měly své kolonie, uvažují trošku jinak než státy menší, které mj. své kolonie dříve neměly. Mají v sobě určitou rozpínavost, tyto tendence, které více či méně mohou potlačovat, to nevím, ale zdá se mi, že vypíchnout tady to, že v souvislosti s nezdárnými informacemi o využití dezinformací Ruska s cílem ovlivnit volby v USA, já si myslím, že s tím si velmoci poradí. Ať si s tím poradí také Amerika.
Jsem přesvědčen, že my sami vytváříme tady doma tolik dezinformací, které nás zásadně ovlivňují, a proti kterým nebojujeme, a ovlivňují veřejný prostor, že my si bez těchto velkých států celkem poradíme. K tomu, abychom na tom nebyli dobře. A bránit se jen proti Rusku, já myslím, že my musíme být obezřetní vůči všem. Protože ekonomické zájmy, a je to v pořádku, má každý stát. Chce expandovat či dodávat své zboží a může k tomu používat i různé, možná za hranou jdoucí, prostředky.
Takže já kromě těchto de facto doporučení k vyjádření Senátu římská I, 1 a 2, s tím nemám problém. Takže bych doporučil panu zpravodaji, pokud by mohl, aby přemýšlel nad tím, jak rozdělit toto hlasování. Abychom tyto kontroverzní body mohli hlasovat zvlášť. A na závěr bych řekl, že jsem přesvědčen, že pouze státy, které jsou si vědomy své hodnoty, své síly a jsou dost hrdé, tak si dokáží poradit bez stálého poukazování na vnějšího nepřítele. I s hrozbami, které mohou být skutečné od jednotlivých okolních států. Děkuji vám za pozornost.
