Můj poslední text „Svoboda bez zákona je nesvoboda“, který se primárně zabýval vztahem pana prezidenta k soudům, vyvolal velmi zajímané reakce, na něž je vhodné reagovat. Mluvíme-li o svobodě, pak nelze vynechat úvahu o vztahu demokracie a svobody.
Ani každodenní tiskovky véčkařských ministrů nedokázaly v médiích zcela překrýt další kolo sporu pana prezidenta s Ústavním soudem, potažmo soudy všemi. Na postesky, ohledně prý nepatřičné moci soudů, jsme si od pana prezidenta již zvykli.
Zdá se, že se otevřené mediální zdroje začínají nesměle emancipovat. Nejsou už pouhou monotónní glorifikací těch právě mocných. Jako příklad může posloužit článek o solárních miliardách od ČEZ, které končí v kapsách lobbistů.
Mnozí z nás to mají nastavené tak, že nová sezóna začíná právě teď – 1. září. Rytmus školních roků mají zafixovaný zejména ti, kteří mají děti školou povinné, ale funguje i v mnoha firmách a institucích.
Vážení zakládající členové ODS, dovoluji si Vás oslovit v situaci, která naplňuje všechny atributy definice pojmu krize. Je to v poslední době poněkud nadužívané slovo, ale nejlépe vystihuje stav dnešní ODS.
Přijde jaro, přijde, říkají si lidé, ale co když to nevyjde a jaro vůbec nepřijde? Tato veršovačka J. R. Picka mne v posledních dnech této nekonečné zimy napadá docela často. Dá se však přenést i do dalších a mnohem obecnějších očekávání.
Hity letošních blížících se voleb jsou různé. Všichni zájemci o hlasy voličů se ohánějí zaručenými recepty na boj s korupcí a současnou ekonomickou krizí. Míra pokrytectví, která se skrývá v těchto plcích je nekonečná.
Českou republiku zasáhla nejen ekonomická krize. Podobně vážná je také zostřující se krize politická, jejíž charakter ještě umocňuje zhoršující se sociální situace.
V mnoha hospodských debatách, diskusích na internetu a i jinde, často zaznamenáváme různé postesky typu, že to všechno, co se u nás událo za posledních 20 let mohlo a mělo jít lépe.
Společné náboženství politické reprezentace státu je byznys a profit z toho plynoucí. Riziko takovéto obživy je minimální.
Minulý týden jsme mohli prožit s našimi poněkud přesluhujícími zákonodárci další „úchvatné“ okamžiky.
Bylo zajímavé sledovat suverény státního byznysu – šéfy ČEZu, jak zdůvodňovali na své tiskové konferenci vznik a praktiky vlastní vymahačské armády. Rozčarování bylo zřejmé. Ne z toho, že se něco takového vůbec děje, ale z toho, že to tzv. vyteklo ve
Nejprve citát: „ samostatnost neudrží a nespasí žádného národa, národ si musí udržet samostatnost – spasí nás mravnost a vzdělanost.
