Po půlroční nečinnosti se začínají rýsovat první obrysy toho, jakým způsobem bude asi naše vláda vládnout. Není snadné se v té spleti stranických a osobních výkřiků zorientovat. Uvnitř koalice probíhá permanentní přetahovaná, které nerozumí nejen veř
Na počátku každého nového roku si vzájemně přejeme vše dobré. A jistě bychom byli rádi, kdyby to platilo nejen v okruhu našich blízkých, ale i v zemi v níž žijeme. Pan prezident ve svém novoročním projevu mimo jiné řekl, že bychom neměli podléhat hla
Drobilova kauza rozjitřila jinak poklidnou adventní atmosféru. Rázem přebila výpovědi lékařů, stávku odborářů, ideovou konferenci véčkařů a jiná atraktivní témata.
Nevlídné víkendové počasí přímo vybízelo k sáhnutí po nějaké knížce. Určitě to byla lepší volba, než sledovat speciály na Čt 24 z hotelu Diplomat. Našel jsem v knihovně jednu z věcí Jiřího Žáčka.
Vláda má v parlamentu pohodlnou většinu. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že bude bez vážných otřesů vládnout celé funkční období.
Včerejší stávka některých státních zaměstnanců nemá vítěze. Není jim neústupná vláda, ale ani odboráři. Přesto byla nejen legální, ale i legitimní snahou o upozornění na způsob správy země.
Mají i jiné země své bludy a obludy? Nebo je to jen to naše české specifikum? Blud je podle encyklopedického slovníku jistá porucha myšlení, je to mylné přesvědčení o něčem, co není realita.
Když jsem si o víkendu přečetl zprávu o tom, jak si přihrál jeden čerstvý primátor 80-ti milionovou dotaci na stavbu hotelu, tak jsem si vzpomněl na jednu píseň Jana Buriana. Napsal ji v roce 1988 pro skupinu Zvláštní vydání.
Podíváte-li se na naše parlamentní strany podrobnějším pohledem, pak zjistíte, že mají velmi mnoho společného, byť se nás ve volebních kampaních snaží přesvědčovat o pravém opaku.
Ve svém životě nepoznáte příliš mnoho lidí, na něž nikdy nezapomenete, kteří Vás obohatili anebo dokonce nasměrovali. Na jednoho z nich jsem si nedávno vzpomněl.
Nedávno jsem v tramvaji vyslechl zajímavý rozhovor. Mladý tatínek, něco přes 30, byl tázán svou asi šestiletou dcerou na to, jakéže to bylo za těch komunistů.
S výročím 17. listopadu 1989 se vždy objeví různé úvahy o tom, nakolik byly události spontánní, nakolik je ovlivnily vnější okolnosti a nakolik je spolurežírovala minulá moc.
Vztahy mezi politikou a ekonomikou jsou nezbytné. Platí to v každé době, v každém režimu a ve všech zemích světa. Podstatné je, jaké mají tyto vazby konkrétní podobu a jaká pravidla pro ně platí.
Některé reakce na mé poslední texty mi vyčítají údajnou skepsi a negaci současného stavu společnosti. Opravdu se necítím býti bytostným skeptikem či negativistou. Mé pohledy a závěry vycházejí z osobních zkušeností a množství informací.
Konec října, tedy volebního měsíce, znamenal i jisté vystřízlivění mnohých pozorovatelů a hodnotitelů naší domácí politické scény. Ukázalo se totiž, že ne vždy je nejdůležitější, kdo a jakým výsledkem je zvolen, nýbrž to, kdo a s kým nám pak vládne.
Určitě máme všichni podobnou zkušenost. Ještě včera jsem z domovní schránky vytáhl asi 8 reklamních materiálů kandidujících stran. Všechny byly vyvedeny v jásavých barvách a burcovaly adresáty.
V pondělních novinách bylo možné se dočíst také to, že za současnou volební kampaň utratily politické strany řádově několik desítek mil. Kč.
Dnešní vládní sestava a její přidružené partičky připomínají velké zahradnictví, v němž se to hemží různými kozly - zahradníky. Dočasní správci našich daní nám předvádějí eskapády svých dovedností.
Máte rádi sport? Fandíte našim reprezentantům? Sledujete přímé přenosy z basketbalu či tenisu? Pak Vám jistě neuniklo, kdože to sponzoruje různé sportovní akce a jejich mediální prezentaci.
Včerejší podvečer jsem strávil velmi zajímavým rozhovorem s jedním svým známým. Je to cizinec, který však u nás žije a pracuje již několik let.
