Cílem návrhu směrnice je snaha reagovat na bezpečnostní hrozby teroristického charakteru, jimž EU v současné době čelí.
Bezprostředním impulsem pro předložení tohoto návrhu směrnice se staly tragické události ve Francii a následně v Bruselu.
Ačkoliv tyto události ukázaly potřebu efektivního boje proti nelegálním zbraním, návrh směrnice v tomto ohledu žádná řešení nepřináší.
Navrhované změny, zejména absolutní zákaz držení automatických zbraní soukromými osobami a společnostmi a pokus o zavedení úplného zákazu držení části poloautomatických zbraní a také úsilí o realizaci nové, přísné regulace držení znehodnocených zbraní či povinnost registrace expanzivních zbraní a replik zbraní, z našeho pohledu nesměřují správným směrem a dopadnou pouze a jenom na legální držitele zbraní, kteří si plní své zákonné povinnosti.
Návrh směrnice zajisté obsahuje i změny, které lze akceptovat. Například pokus o prosazení zákazu prodeje a nabývání zbraní a jejich částí způsobem komunikace na dálku, nebo požadavek na zavedení povinnosti ověřování zdravotní způsobilosti u držitelů zbrojních průkazů. V těchto případech jde ale o opatření, které český právní řád již zná, jsou v našem právním řádu zanesena a upravena.
Návrh se také pokouší upřesnit některé pojmy a napravit dosud nejasná ustanovení.
Ačkoli tyto změny míří vesměs správným směrem, jejich konkrétní znění bude muset být ještě důkladně diskutováno a především upřesněno, aby tam opět nevznikaly možnosti dvojího výkladu.
Návrh směrnice je nyní projednáván v pracovních orgánech rady. Nizozemské předsednictví navrhuje ještě další zpřísnění. Mezi zakázané zbraně by podle jejich návrhu patřily pistole. Takové změny považuji za nepřijatelné. Tento široký zákaz poloautomatických zbraní by měl dopady na vnitřní pořádek a také na obranyschopnost našeho státu.
ČR se na všech jednáních velmi ostře vymezuje proti takovým neodůvodněným změnám a zásahům do práv legislativních a tedy legálních držitelů zbraní, tedy legislativou upravených.
Situaci považuji za tolik vážnou, že se k tomuto tématu bude vyjadřovat vláda ČR, a ministerstvo vnitra chce toto téma na vládu přednést.
Dalším z dokumentů, které předložila Komise k problematice nakládání se zbraněmi v rámci EU, je Sdělení Evropského parlamentu a radě o implementaci evropského programu pro bezpečnost, Akční plán EU pro nelegální obchodování a používání střelných zbraní a výbušnin. Na rozdíl od návrhu revize směrnice o zbraních, která má za cíl omezit legálně držené zbraně, se akční plán věnuje primárně zbraním nelegálním.
ČR obecně akční plán Komise vítá, podporuje priority akčního plánu, kterými jsou posíleny operativní spolupráce, zlepšování sdílení operativních informací i posílení spolupráce s třetími zeměmi. Jako nejpřínosnější se nám jeví změna posílení spolupráce se zeměmi západního Balkánu a jako zásadní spolupráce s Ukrajinou, protože vzhledem k probíhajícímu konfliktu na východě země reálně hrozí, že se Ukrajina stane zdrojem nelegálních zbraní, které by mohly následně proudit i na území EU.
Akční plán však obsahuje několik problematických bodů, které by mohly dopadnout na legálně držené zbraně a ve svém důsledku působit tedy kontraproduktivně.
Jedná se zejména o zákaz plateb v hotovosti při převodu vlastnictví zbraní mezi fyzickými osobami a obchodování se zbraněmi na internetu.
ČR tedy bude podporovat a bude se podílet na vytváření takových opatření, která v praxi povedou ke zlepšení a zefektivnění boje proti nelegálním zbraním, na druhou stranu chceme zásadně chránit práva držitelů zbraní legálních.
Myslíme si, že český právní řád a zákony, které specifikují a definují legální držení zbraní, jsou v ČR nastaveny velmi dobře, velmi přísně, a že tyto zákony není potřeba z našeho pohledu zásadním způsobem měnit.
Pokud by se implementovala směrnice v navrhovaném rozsahu, dopadlo by to zhruba na 50 tisíc zbraní, tedy ne držitelů, ale zbraní jako takových. Pokud by prošel návrh holandského předsednictví, tedy i na zákaz revolverů a pistolí, znamenalo by to nárůst o dalších několik set tisíc držitelů, což by znamenalo téměř polovinu všech zbraní, které jsou legálně drženy občany ČR a firmami, které na území ČR působí.
Z našeho pohledu je potřeba tuto debatu dovést do zdárného konce. Česká vláda prostřednictvím ministerstva vnitra zde usiluje o efektivní spolupráci v rámci skupiny V4. Předpokládám, že nebudeme v rámci této debaty a odporu proti částem těchto opatření osamoceni, že jsme schopni tyto změny prosadit. Uděláme pro to maximum. Já bych tady chtěl připomenout ještě dvě usnesení výborů Senátu, a to VZVOB a následně potom ještě VEU. Oba dva tyto výbory přijaly svá usnesení. Jeden, ten první zmiňovaný, pod číslem 109, ze dne 24. února 2016, a následně ten druhý tedy, VEU, pod číslem 156, ze dne 1. března 2016. Obě dvě usnesení jsou de facto shodná s tím, co jsem tady říkal. Vyjadřují obdobné pochyby k tomuto textu. Já za obě dvě usnesení chci poděkovat.
