Přirozeně nová smlouva není zlomem či spásou, je především příslibem pro řešení jaderné bezpečnosti v budoucnu. Pro mě osobně - jako člověka zabývajícího se otázkami vnitřní i vnější bezpečnosti ČR – je důležitá skutečnost, že se začíná pozvolna obnovovat důvěra mezi dvěma velmocemi, Ruskem a USA, které dohromady vlastní přes 90 procent světového jaderného potenciálu. Jsem si dobře vědom, že jde o první krůčky dlouhé cesty, na jejímž konci je světová bezpečnost a mírová spolupráce všech zemí. Tato důvěra je ale udržitelná pouze tehdy, když bude spolupráce obou mocností rozšířena na mnohem širší oblast mezinárodních vztahů, než je ta, která je popsána v nové smlouvě. Jen tak může být posilována i bezpečnost ve světě.
Ze strany českých politiků jsem očekával reakci směřující k přijetí závazku, že také ČR bude aktivnějším hráčem ve světovém procesu jaderného odzbrojení a bude přispívat k posílení mírové spolupráce, a tím i své vlastní bezpečnosti. Vždyť právě pražský podpis znamená, že ČR se stala součástí jednání o mezinárodní bezpečnosti.
Žel, u naprosté většiny, a zejména z té pravé části politického spektra, je patrna nepřipravenost na bezpečnostní strategické procesy, které v současném světě už probíhají. Nechápou, že vyšší prioritu, než je podpora zájmů jedné velmoci, jako jsou USA, musí nacházet, vzhledem ke globálnímu charakteru možných bezpečnostních hrozeb, v řešení v rámci OSN a zvláště EU.
Bylo by nespravedlivé nepřiznat české »prozatímní« vládě Jana Fischera snahu nevyhrocovat konflikty ve světě, naopak přispívat k jejich mírovému řešení. O to více překvapí slova ministra obrany Bartáka na summitu o jaderné bezpečnosti v USA. »Myslíme si, že odstrašující část arzenálu plní svůj účel,« řekl ministr. Nevím, za koho ministr tak silácky mluví a koho odstrašuje! Zvláště, když velmi dobře ví, že se svým malým »houfem« profesionálů by jen těžko ochránil i ČR.
Pevně věřím, že po volbách začne Česká republika provádět aktivní zahraniční politiku všemi azimuty se zaměřením na posilování vlastní bezpečnosti, a nikoliv odstrašováním těch druhých.
Zdeněk Maršíček
