V televizní besedě Nečas-Paroubek se oba pánové shodli, jak jsme mohli předpokládat, v tom, že je možné privatizovat určité množství procent akcií ČEZ.
Na dalších privatizacích se zatím nedohodli, ač v minulosti obě strany (jež tito pánové vedou), když měly vládní odpovědnost, zprivatizovaly většinu státního, tudíž společenského majetku. Opět další důkaz »velké koalice«.
Připomeňme si předlistopadové sliby, ať již Charty nebo tzv. nezávislých organizací, které volaly po majetkové rovnosti, tedy po tom, aby se vedle sebe mohly rozvíjet podniky, jejichž vlastnictví bylo různé: společenské, družstevní, soukromé.
Po Listopadu, přes sliby vůdce Občanského fóra Václava Havla, že mu nejde o kapitalismus, a tedy o zprivatizování všeho, k rozprodeji národního majetku ve velkém došlo, přestože státu vynášel nemalé příjmy. Dokonce bylo rozprodáno tzv. rodinné stříbro, jak některé naše sklářské a další podniky nazval »otec kuponové privatizace« Tomáš Ježek.
Dále čtěte:
Privatizovalo se tedy kdeco. Zůstaly jen nepatrné zbytky velikého několikabilionového majetku, jež zatím patří státu a stát z nich má či může mít prospěch. Mezi ně patří nejen ČEZ, ale i České dráhy (pomalu však okrajované o lukrativní pozemky a další části), Česká pošta, českobudějovický Budvar, Letiště Praha a sem tam něco ještě dalšího. Už ani nerostné bohatství, tedy to, co je hluboko v zemi (ač podle horního zákona jde o majetek státu), nám nepatří, protože těžební práva byla prodána či pronajata často i zahraničním firmám. Mám na mysli vodu z Novohradských hor, těžbu uhlí v severočeské pánvi a ostravských dolech, těžbu kaolinu, rud, či polodrahokamů, ale i třeba krápníkové jeskyně u Chýnova.
Nyní jde tedy o ukrojení další části ČEZ, když už jedna z minulých pravicových vlád rozprodala rozvodné sítě a dala možnost zahraničním firmám, aby tak určovaly ceny elektrické energie u nás. Takže mezi českým státním (nebo chcete-li polostátním) výrobcem elektřiny a českým občanem, jenž elektřinu odebírá, je cizí těleso, které vlastně může nejen kontrolovat odběr a pomyslným otevíráním a uzavíráním kohoutku ovlivňovat život v naší zemi. Hlavně však může sahat do kapes našich občanů, a to dokonce bez konkurence. Už tento krok byl bezprecedentním zásahem do bezpečnosti státu.
Nyní možnou dohodou dvou stran soupeřících mezi sebou o premiérské a ministerská křesla má být zřejmě odkrojen další díl z majetku republiky, tedy konkrétně firmy ČEZ. Tak má být zároveň zmenšena nejen kontrola nad tímto velkopodnikem, ale i omezen přísun prostředků nám všem z jeho aktiv a tento přesunut do soukromých, zřejmě zahraničních rukou.
Dále čtěte:
Nebojím se říci, že jde o první krok k naší úplné závislosti na dovozu energií a k naší další nesamostatnosti. Divím se prezidentu Klausovi, že proti podobným praktikám nevystoupil stejně zaníceně jako při kritice Lisabonské smlouvy, protože i zde jsme zbavováni části, a nikoli nepodstatné, suverenity.
Nezbývá mně než se zeptat, kdo a kolik má dostat za zprostředkování takového »kšeftu«, protože, jak ukázaly armádní zakázky pro americkou společnost vlastnící kopřivnickou Tatru, není u nás nic zadarmo a rozhodující armádní zástupce v tomto případě dostal mnohamilionové všimné a následně pak odešel z armády. Tak se zřejmě postupuje i v dalších podobných transakcích. Nepochybuji o tom, že i v případě ČEZ tomu nebude jinak.
Proto komunisté mají zapsáno ve svém volebním programu: »Zastavit privatizaci majetku státu. Uskutečnit odkup akcií státem ve strategické oblasti (energie, spoje, veřejná doprava, kanalizace, těžba surovin)...«
Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
