Když kniha V labyrintu zpravodajských služeb vyšla, bylo zřejmé, že lidé, o kterých se tam Jiří Růžek zmiňuje, budou s velkou pravděpodobností na podání věci z úhlu pohledu bývalého šéfa zpravodajské služby reagovat. Zatímco například Radek John oznámil, že zvažuje žalobu, Martin Hejl, který je v knize též zmiňován, poskytl ParlamentnímListům.cz odpovědi na několik otázek, které se v souvislosti s tím nabízely.

Vzhledem k vašemu minulému působení jste asi už četl knihu Jiřího Růžka? Jaký na ni máte názor?
Názor na knihu a názor na autora jsou dvě odlišné skutečnosti. Kniha pana Růžka je slátanina jakýchsi myšlenkových pochodů člověka, který o zpravodajské práci jako takové mnoho neví. Vždy z nějakých podivuhodných důvodů a pravděpodobně souhry náhod přesedlával z vysoké funkce na vysokou funkci.

Když se budeme držet té knihy – je v ní něco, co vás zarazilo, překvapilo? Třeba i v pasážích, které se netýkají bezprostředně vás samotného?
Nejprve je třeba se zamyslet nad tím, že v této množině historek pan Růžek zcela zapomněl na zásady etiky zpravodajské práce a konkretizoval celou řadu příslušníků zpravodajských služeb, jejich zařazení a konkrétní činnost i akce v utajovaném režimu. Nepochopitelně píše i o stále činných příslušnících zpravodajských služeb ČR. Navíc není představitelné, že by tuto sumarizaci dat byl schopen realizovat bez jakýchkoliv podkladů. Z toho mi vychází, že si průběžně z nějakého důvodu činil poznámky, nebo měl k dispozici podklady po ukončení své činnosti, což by bylo porušením všech regulí pro tuto práci. Naprostým paradoxem v souvislosti s jeho subjektivním názorem, že on byl jakýmsi reformátorem, neřku-li spasitelem činnosti zpravodajských služeb, je pak skutečnost, že v době výkonu funkce ředitele BIS byl vlastníkem činžovního domu v centru Prahy, kde se provozovalo kasino.