ParlamentníListy.cz se lékaře a primáře ptaly, zda je běžné, že člověk, který trpí schizofrenní paranoiou a brutálně popravil téměř před zraky svých sester matku a nevlastního otce, chodí na vycházky, sám jezdí metrem a komunikuje s lidmi na Facebooku.

Vrah nevrah – je to jedno!

„My neřešíme, jestli někoho zavraždil, nebo ne. Máme tady pacienty s různými diagnózami, někteří vraždili, jiní se jen neumí ovládat a ohrožují sebe. Ano, je to běžné, pokud jsou takoví lidé zaléčeni, což zprvu bývá po dvou třech měsících, když pak dále léčba pokračuje,“ řekl Parlamentním listům primář Švarc.

Přitom rodina zavražděných manželů, především nevlastní bratr vraha Mikoláš Malhocký se obává toho, že by se pachatel mohl někdy vrátit, a uznal, že je dobře, že nedávno soud Heidingerovi prodloužil ústavní léčbu.

„Takový člověk nepatří na veřejnost. Je dobře, že je pod dohledem,“ uvedl Malhocký. Přiznal, že on i další příbuzní mají jisté obavy, neboť málokdo věří tomu, že Heidinger vraždil v momentálním pomatení smyslů.

„Připravoval se na to, otci vyhrožoval, matce taky. Otce napadl brutálně a měl takové zvláštní řeči o vyvraždění. Hrál počítačové bojové hry, dokonce chodil cvičit bojová umění,“ přiznal Mikoláš Malhocký, který doufá, že jeho nevlastní bratr už nikdy nikomu neublíží.

Vrah před soud nešel

Jenže je tu problém. Vrah, který nebyl a nikdy nebude trestně stíhán, protože je prý vážně psychicky nemocný, se pohybuje sám. V rámci vycházek chodí několikrát týdně na pět hodin ven a dokonce i k soudu pro Prahu 8 přijel sám a zase odjel metrem.

„Takový člověk nemá na veřejnosti co dělat. On brutálně zavraždil matku a jejího manžela. Připravoval se na to, předtím je napadal, vyhrožoval jim a otčíma dokonce brutálně zbil a zkopal. Posílal výhrůžné sms a je to člověk bez citu. Teď se sice omlouvá i dcerám, ale myslím, že to má moc dobře spočítané a vymyšlené,“ míní kamarádka manželů Malhockých z Jihočeského divadla, která je s případem podrobně seznámena.

Ani soudci nechápou

Také někteří právníci a soudci se podivují nad tím, co vše je v této zemi možné. Že je rozdíl jen v tom, zda je vrah tak zvaně normální nebo tak zvaně blázen.

„Ten případ znám zprostředkovaně, i když detailně. Proto nechci být medializován. Ale je neuvěřitelné srovnání: Vrah, který brutálně zavraždí dva lidi a u soudu je odsouzen k dvaceti letům odnětí svobody. Během nich nemá šanci se na veřejnost dostat. Ani na vycházku. Dokonce je ve věznici s dozorem nebo přísným režimem. A pak tento psychicky nemocný člověk, který zavraždil navíc své blízké. Vyhrožoval jim, napadal je a pak své výhrůžky dokonal. Volně se pohybuje, komunikuje se světem, chodí si do kina a podobně. To není ani pro veřejnost dobrá informace. Není přeci jasné, jak by takový člověk v nějaké krizové situaci, do které se může dostat, zachoval. Degraduje to potom vlastně práci soudů, když na jedné straně je tak zvaně „normální“ a na druhé straně „psychicky nemocný“. Oba by měli být pod přísným dohledem, ať jsou léčeni, nebo ne,“ míní zkušený soudce zabývající se i nejzávažnějšími zločiny. Dodává však, že zákony toto umožnují a nelze proti tomu nic namítat. Zákonodárci by se tudíž měli zamyslet nad tím, co z jejich návrhů padá.