Úvodem svého článku zmiňuje fakt, že nezaměstnanost v ČR je podle údajů Evropského statistického úřadu ESA 6,7 procenta. Je tedy jedna z nejnižších v Evropě. Jenže v zemích našich bezprostředních sousedů Rakouska a Německa je vůbec nejnižší, nižší než u nás (4,9 a 5,1 procenta). „Kdyby nic jiného, v Rakousku a Německu je nezaměstnanost historicky nejnižší. Ležíme v geograficky nejpříznivější části Evropy. Proč toho nedokážeme využít?" ptá se Fiala.

Podle něj je zarážející fakt, že u nás jsou vůbec nějací nezaměstnaní, přestože mediánová mzda je hluboko pod evropským pásmem chudoby. „To by nás mělo probudit a otevřít seriózní debatu o tom, zda extrémně nízké mzdy nejsou naopak příčinou mizející práce. Jsou totiž tou nejprimitivnější reakcí na pokles konkurenceschopnosti, pokusem získat ztracené trhy tím, čemu se říká ,závody ke dnu', podbízení cenou práce a mírou zdanění“.

Podle Fialy ovšem nemůžeme být v „závodech ke dnu“ favority za situace, kdy lidé v textilkách v Bangladéši pracují za tři dolary denně. „Němci a Rakušané mají vyšší daně než my a podniká se tam líp. Pokles konkurenceschopnosti je v jistém smyslu důsledkem poklesu investic. Investice klesaly v posledních letech rychleji než HDP, dokonce násobně. V roce 2012 byla v ČR nižší tvorba hrubého kapitálu než v roce 2006. Vlastně v celém období 2009 – 2012 (za loňský rok ještě čísla nejsou, ale nepochybně do toho spadá taky) byla v ČR hrubá tvorba kapitálu nižší nebo nejvýše stejná jako roku 2006, tedy ve volebním roce, kdy se ujala moci pravice,“ píše autor.

Zkusme se vymanit z domácí demagogie

Závěrem dochází k závěru, že sice určité věci – jako stavba dálnice – se jinak než mezinárodně vyspělou firmou stavět nedají. „Ale pokud nemá být dálnice tepnou, kterou se lépe krvácí, musíme rozvíjet také obory, které se nedají lehce odvézt nebo nahradit lacinou krabicí z Číny či Bangladéše,“ míní autor a pokračuje: „Pro značnou část společnosti je řešením decentralizace a větší podíl soběstačnosti. Z hlediska těch, komu dnes republika patří, je to samozřejmě ztráta kontroly. Tvorbu nových pracovních míst je proto nutno propojit s úsilím o rozšiřování svobody. Vracíme se vlastně k heslům, se kterými jsme začínali roku 1989.“

Fiala poukazuje na to, že právě v Rakousku a Německu se nejrychleji rozvíjí snaha o energetickou a potravinovou soběstačnost a také o rozvoj etických a družstevních lokálních financí, které dávají přednost vzájemnosti před ziskem. „Velká změna, kterou lidé požadovali změnou svého volebního chování v říjnu 2013, není vynucena jen selháním politické třídy, ale celkovou situací, kde víc stejného není řešením ani pro politiku, ani pro zaměstnanost. Zkusme se rozhlédnout kolem sebe. Spousta věcí se nesmí, aby člověk nepřišel o místo - ale číst se, proboha, stále ještě smí. Zkusme se vymanit z domácí demagogie a více využívat toho, co už vybojovali jinde. Tenhle starý internacionální princip ostatně vedl i k dnešním – byť okleštěným – svobodám,“ dodává Fiala závěrem.