A v reakci vytahuje i Kohoutovu komunistickou minulost. Připomíná, že v padesátých letech skládal například oslavné básně na Josifa Stalina. Každý se může dopustit chyb a změnit časem názor, píše Hanáková. Kohout však prý takové právo ostatním upírá.

Kohout netuší, jak to na ministerstvu chodí

Na básníkovu kritiku namítá, že se nevyzná v tom, jak funguje financování kultury, což je zvláštní, když on sám je umělcem. „Podle toho, co pan Kohout píše, se domnívám, že on, ač významný autor, netuší, jaké jsou zdroje financování, a opomíjí, že v gesci ministerstva kultury jsou i tak rozdílné věci, jako je financování církevních organizací, desítky příspěvkových organizací (od Národní galerie po Památník Terezín), živá kultura či péče o památky,“ píše Hanáková.

Na svoji obhajobu uvádí, že se jí za jejího působení v resortu podařily vyřešit desítky věcí. To je prý příklad fondu kinematografie či ochrany některých významných uměleckých děl. Připouští, že ne vše se vždy podaří, jak by mělo, což je ale přirozené a běžné. Ostatně i Pavel Kohout je toho důkazem. „Panu Kohoutovi tedy odpovídám na jeho otázku takto: Ministerská epizoda mi za to stojí, protože mnohé problémy se vyřešit podařilo a některé posouváme správným směrem,“ napsala v prohlášení pro tisk ministryně.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.