Česká divadelnice, manželka režiséra Jurije Galina, s nímž vlastní více jak sto let starou divadelní budovu v severočeském Litvínově, má při sestavování vlády pocit, že je úplně jedno, kdo bude na Ministerstvu kultury v téhle vládě sedět. „Kultura zůstane Popelkou tak, jako dosud. Pana Hermana neznám, ale jsem si jistá, že ani on, ani jeho budoucí podřízení například nemají tušení, že v malém městě někde sto kilometrů od Prahy skupina umělců už osmnáct let udržuje při životě profesionální divadlo pro malé i velké. A kdyby to i tušil, bylo by mu to jedno,“ popisuje, jak vidí obeznámenost ministerského kandidáta s českým divadlem, jedním z pilířů tuzemské kultury, a to i té, která je úspěšným „vývozním artiklem“.

Podle Galinové se ale není čemu divit a uvádí příklad z governmentu, nejen toho centrálního. „Vždyť za všechny ty roky, po které Docela velké divadlo v Litvínově existuje, se pětkrát vyměnilo městské zastupitelstvo a ze zhruba stovky těchto zástupců občanů si do divadla našlo za ta léta cestu jen 16 z nich. A to nás trápí mnohem víc než to, kdo bude v Praze rozhodovat o tom, že stejně jako dřív zůstane umění tomuhle státu ukradené,“ říká matadorka regionální umělecké sféry.

Nepodnikáme, děláme službu!

Co je však důležité, je podle ní fakt, že ani komunální samospráva, ani celostátní aparát si neuvědomují, že divadlo se nedělá jen pro obživu. „Přestalo mě už bavit vysvětlovat, že to, co děláme, není podnikání, ale služba,“ říká výrok, nad kterým by se jistě nejen nový ministr měl zamyslet. „Založili jsme obecně prospěšnou společnost a zatím ještě nemusíme v noci za městské hradby. Tak snad přežijeme i tohoto ministra. Za dobu trvání Docela velkého divadla to bude už třináctý,“ uzavírá Jana Galinová.

Docela velké divadlo se v tomto týdnu mimo jiné stalo centrem zájmu izraelského velvyslance Garyho Korena, který do Čech zavítal. Zhlédl jejich inscenaci „Klára 3487 aneb Příliš mnoho hvězd“, inscenovaný dokument podle skutečných událostí z období holocaustu během 2. světové války.