Co si myslíte o tom, co se děje kolem expremiéra Petra Nečase? Jak nahlížíte na udělování „politických“ trafik - jde podle Vás o normální politický nástroj, nebo se spíše přikláníte k tomu, že jde o korupci?
V prvé řadě bych chtěl konstatovat, že zákony platné v České republice se vztahují na všechny občany bez rozdílu na jejich společenské postavení, barvu pleti a funkce. Petra Nečase vyšetřuje policie nejen jako bývalého předsedu vlády, ale také jako občana. To, že se jako občan stal navíc předsedou vlády, je v tomto případě pro něj přitěžující okolnost, protože si měl být vědom i skutečnosti, že je pod drobnohledem milionů občanů. Trestně stíhat bývalého předsedu vlády není v demokratických režimech ničím výjimečným a s tím by se naši politici měli už konečně smířit. Demokratický systém odkrývá mnoha lidem nebývalé možnosti, ale přináší také velký podíl na zodpovědnosti při všech rozhodnutích.

Následky pro politika za neuvážené rozhodnutí mohou být samozřejmě daleko větší než u běžného občana, který nerozhoduje o chodu státu, ale většinou rozhoduje jen o otázkách své rodiny, případně firmy. Ale stát není firma v tom pravém slova smyslu a občan ve funkci předsedy vlády rozhoduje o životě tisíců firem a milionů lidí. Ve všech takových a podobných vrcholných funkcích nejde jen o rozhodovací pravomoc, ale také o morální zodpovědnost. Petr Nečas se každopádně jako bývalý předseda koaliční vlády snažil prosadit volební program ODS a z tohoto důvodu chtě nechtě musel udělat několik politických obchodů při prosazování daňových zákonů a také církevních restitucí. Již v tomto okamžiku se dostal na tenký led a politické vyjednávání se proměnilo v amorální politický kalkul.

Amorální politický kalkul? Můžete být konkrétnější?
Mohu. Jinými slovy řečeno, my vám podpoříme restituce a vy nám schválíte daňové zákony. Rozhodně ani ve špatném snu ho nenapadlo, že političtí rebelové z jeho strany budou tak důslední, že ho nakonec donutí k výměně poslaneckých mandátů za ony trafiky ve správních orgánech polostátních a státních firem. Již samotná skutečnost, že něco podobného je vůbec možné, je zarážející. V představenstvech a dozorčích orgánech takových institucí by nemělo být vůbec možné dosazovat lidi za loajalitu k politické straně nebo dokonce v tomto smyslu použít primitivní zákon výměnného obchodu. Vrcholem rozdělování trafik je i nejednotný právní názor na celou tuto agendu. Povšimněte si jen rozhodnutí Nejvyššího soudu, vzpomeňte na slova předsedy Nejvyššího správního soudu a toto vše dejte do protikladu s tvrzením vrchního státního zastupitelství a Nejvyššího státního zastupitelství. Názorový chaos a rozdílnost právních výkladů ve věci trafik pro poslance dostává naši moc zákonodárnou až na samotný pokraj naprostého rozkladu a destrukce. Celá situace jen potvrzuje, že je něco prohnilého v naší legislativě i soudnictví, když vůbec může taková situace nastat. Do této chvíle se vlastně vůbec neví, jestli rozdávání trafik je trestným činem, nebo je to běžná společensko-politická praxe, a to by se stávat rozhodně nemělo. Já nejsem právník, ale úplatek může být poskytnut v materiální i nemateriální podobě, a toto je, domnívám se, ten základní okamžik, kdy nelze diskutovat o trestnosti či beztrestnosti.