Obvykle se to děje v rodinném měřítku, Petr Nečas to však učinil v parametru státním. Prezentovat konec projektu sociálních karet jako rozloučení s karbanem věru potřebuje - jinak by musel přiznat totální neúspěch.

Jedni mohou premiérovo rázné skoncování s kartami vnímat jako rozumný konec nepovedeného projektu, druzí pak jako zbabělý ústup od reforem pod tlakem opozice a veřejného mínění. Pravda podle Komárka asi bude někde uprostřed, ale v obou případech to pro premiéra není dobrá vizitka.   

Jako příklad toho, jak se má zavádět podobné opatření, uvedl Komárek Julínkovy poplatky ve zdravotnictví. ODS to stálo jedny prohrané volby a z Davida Ratha se stal na chvíli spasitel, po několika letech se však prý ukazuje, že veškeré argumenty pro toto opatření měly smysl. Lidé už považují poplatky za zcela normální a nebrojí proti nim už ani komunisté, natož sociální demokraté.

„Pomalý zmatečný postup, který provází všechny velké elektronické projekty v této zemi, však posílil hlasy kritiků,“ píše Komárek o současných reformách. Navíc měla vláda i premiér velmi slabou pozici, která jim znemožnila hájit sKarty až do konce.

Současný Nečasův poker totiž není pouze o zelených kartách pro sociálně potřebné. „Jde mu o záchranu tváře, místo v dějinách a o holé přežití ODS,“ upozorňuje komentátor. A jeho protihráčem, který virtuózně předstírá, že má v ruce skvělou kombinaci karet, je Miroslav Kalousek. Ten nevidí nejmenší důvod, proč by se vláda měla zachraňovat populárními opatřeními, která by pomohla ODS, protože právě tu lidé s kabinetem nejvíce spojují. Kalouskovy politické triumfy jsou úplně jiné - například populární kníže Schwarzenberg. Proto také okamžitě vyrazil do útoku.

„Nečas ale nemá jinou možnost, než to zkusit a doufat, že občané uvěří, že neblafuje a skutečně má v ruce nějaké karty,“ myslí si Komárek. Jinak se zapíše do dějin jako vůdce, který dovedl stranu k nejhoršímu výsledku v historii, a premiér, který vládl v dobách stagnace, slabě a s mnoha skandály.