Měla by podle Vás Česká republika vystoupit z EU?

I když se k tomuto řešení příležitostně kloním, jednoznačně se nevyslovím, protože odpověď na tuto otázku se odvíjí od okolností, jež neumím předvídat. Nevíme, k jakým procesům a událostem v dalších měsících a letech bude z důvodu očekávané hospodářské a společenské krize v Evropě docházet. Za určitých okolností bude lepší, zvláště bude-li naším prezidentem stále ještě Václav Klaus, když budeme moci spolurozhodovat o budoucí politické architektuře Evropy. Nemá-li se Evropská unie rozpadnout chaoticky či dokonce násilně, bude k tomu třeba nemalé státnické rozvážnosti. Václav Klaus již jeden stát rozdělil, mohl by výrazně pomoci při relativně pokojné demontáži něčeho ještě mnohem méně přirozeného a užitečného, než bylo tehdejší Československo.

A myslíte si, že se EU rozpadne?

Přál bych si, aby Evropa byla místem, kde spolu politicky svrchované státy žijí na bázi dobrovolné spolupráce v míru a všeobecné prosperitě a aby se evropské národy navrátily ke svým křesťanským tradicím a jimi utvářeným zásadám společenského soužití. A právě tomuto cíli stojí dnešní Evropská unie v cestě. Zatímco nevím, zda by bylo nejvhodnější v danou chvíli z Evropské unie vystoupit, rozhodně si přeji, aby Evropská unie v současném provedení přestala existovat. Zda se však rozpadne, to nevím. Spíše očekávám, že se ti, pro něž je vznik nadnárodního evropského státu alfou a omegou jejich politického snění či jen pouhé kariéry, svého utopického projektu jen tak snadno nevzdají a budou jej prosazovat i navzdory tomu, že jej naprostá většina obyvatel členských států bude odmítat.

Myslíte si, že ekonomická krize bude hluboká? Jak by se na ni měl občan ČR připravit?

Chovám k pozitivní společenské roli současného života na dluh a stále rozsáhlejší financiarizaci ekonomiky, při níž dochází k odpoutání světa peněz od světa reálně vytvářených statků, nemalou skepsi. Považuji tento proces za určitý doprovodný jev globalizace politické, a proto si myslím, že chceme-li bojovat proti myšlence globálního vládnutí, budeme muset přehodnotit i některé dosud pozitivní pohledy na globalizaci ve sféře financí, výroby statků a obchodu. Politické řízení velkých celků a společné měny v hospodářsky i sociálně tak heterogenním prostředí povede buď k dlouhodobé deflaci či v případě umělého udržování současného stavu k vysoké míře inflace. Obě možnosti jsou spojeny se značnými náklady a ty budou, jak jinak, vloženy na bedra obyčejných smrtelníků. Nejsem finančním poradcem, a proto se rozpakuji někomu radit, jak se má na příští roky co nejlépe zajistit. Zlato? Stříbro? Jiné cenné kovy? Zeleninová zahrádka a hospodářská zvířata? Rozhodně však neuškodí, když si uvědomíme, že mnoho z toho, co máme, po čem toužíme a pro co jsme ochotni se zadlužit, k dobrému a šťastnému životu vlastně ani nepotřebujeme. Aniž bych chtěl přehlížet negativní a pro někoho i tragické aspekty případné krize, je s ní spojena i příležitost posílit v sobě takové postoje a ctnosti, jakými jsou skromnost, štědrost či rodinná a sousedská soudržnost.