„Vlna protestů, kterou Zeman vyvolal kádrováním akademika, byla všeobecná a drtivá,“ konstatuje s uspokojením Leschtina. Stačí se prý podívat, jací prezidentovi v tomto sporu zbyli zastánci - Filipovi komunisté, amnestijní právník Zdeněk Koudelka, Vítězslav Jandák a Petr Hájek.

Putna se nakonec profesorem stane, ovšem Zeman jej nepřijme slavnostně na Hradě a rouru s diplomem mu pošle po ministru školství. To je však prý potupa spíše pro hlavu státu, než pro Putnu. „Vždyť producírovat se s prezidentem, jenž za pár týdnů dokázal udělat z hradní instituce kabaret, může být pro citlivější duše hodně frustrující zážitek,“ obává se Leschtina.

Toto trucovité kopnutí je prý chabou náplastí na prezidentovo ponížení. Akademická obec v čele s univerzitními rektory se jednoznačně postavila na odpor a prezidentovi nezbylo, než kapitulovat a Putnu mezi nejvyšší akademickou ligu vpustit.

„Lekce, kterou rektoři Zemanovi uštědřili, byla až nečekaně tvrdá. Střízlivě uvažující prezident by se poučil. Což asi nebude Zemanův případ. Ten se spíš nemůže dočkat okamžiku, kdy dojde na jinou jeho pravomoc – jmenování rektorů,“ odhaduje Leschtina. Zeman si podle něj nyní čile poznamenává jména univerzitních šéfů, kteří se proti němu postavili nejaktivněji. A jestli budou chtít ve svých funkcích pokračovat i v dalším období, nastanou prý na Hradě „svátky pomstychtivosti“.