Bez ohledu na to jak procentuálně je česká veřejnost v názorech na vinu a nevinu exhejtmana Středočeského kraje Davida Ratha rozdělená, je fakt, že reakcí od čtenářů zaznamenává redakce i v diskusních příspěvcích daleko více než třeba v případě kauzy Martina Kocourka (ODS) či Alexandra Vondry (ODS). V čem se tedy Rath tak liší?
„Člověk obecně má rád tajemství – aby ho mohl postupně sám rozplétat jako detektivku, do které si sám může dosadit vlastní tajenku. K tomu, aby se prostor pro takové teorie a chování otevřel, je však vždy potřeba, aby v dané situaci, do které budou chtít ti jedinci dosazovat své pravdy, bylo něco nejasného, nevysvětleného. Pak už tomu nic nebrání,“ vysvětlil na úvod ParlamentnímListům.cz psychiatr Jan Cimický. Podle něj v těchto případech jde o lidi, kteří ve vlastním rozplétání „záhady“ vidí osvěžení stereotypu svých dnů a možná i jisté banality jejich života.
Vymýšlení konspirací je lidová tvořivost
Připomněl však, že nejde jen o fenomén současnosti. „Dělo se tak i v historii, jde o takovou lidovou tvořivost. Konspiračních teorií je v poslední době víc než dost, sám jsem také i v případě Davida Ratha již několik takových zaznamenal. Musíme na ně však pohlížet opravdu spíše s nadhledem, na jejich základech totiž třeba v minulosti vznikla celá řada pověstí – a ty jak víme, se ve skutečnosti někdy udály velmi odlišně,“ konstatoval dále Cimický.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová