V Evropském parlamentu se v uplynulém týdnu rozhodovalo o zpřísnění protikuřáckých zákonů, zákazu tenkých i mentolových cigaret. „Je velmi zajímavé sledovat, jak se na to tváří kandidáti stran do předčasných voleb. Byla o tom i diskuse v předvolebním pořadu České televize. Je zajímavé, jak – když se o tom veřejně diskutuje – mnozí lidé, tedy i kandidáti, propadají velké touze regulovat, zakazovat, přikazovat, omezovat, určovat a předepisovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Považuje to za nějakou historickou vlastnost, že někdo má sklon druhého nějak dirigovat a říkat mu, co se smí a co se nesmí. „To kouření je velice snadný terč, protože je to prokazatelně zdraví škodlivá činnost, ale na druhou stranu je to prokazatelně soukromá věc. Pokud to neobtěžuje okolí, tak je to soukromá věc toho sebepoškozujícího se. A všechny tyhle regulace jsou z principu absurdní, protože otevírají dveře k dalším a dalším regulacím, které budou stejně zdánlivě eticky čisté a neprůstřelné,“ myslí si Petr Žantovský.
Kandidáti uvažují o svých pravomocech, nikoli svobodě druhých
Podobné to může být s prodejem či pitím alkoholických nápojů. „Bude se omezovat, pak zakazovat, budou chodit po bytech alkoholové hlídky a zavedeme prohibici? Netýká se to jen kuřáků nebo konzumentů alkoholu, ale je to svobodné právo každého člověka, jestli chce, anebo nechce se sebepoškozovat. Kandidáti do voleb téměř unisono – s výjimkou zástupce SPOZ, která má v názvu strany silného kuřáka, takže jemu by se asi těžko moralizovalo – moralizovali o sto šest a přicházeli s různými návrhy, jak tuto věc regulovat,“ podotýká mediální odborník.
Podle něj jsou takové debaty naprosto o ničem a jediné sdělení, které si z toho člověk může odnést, je to, že tyhle lidi nemá smysl volit ani o tom přemýšlet. „Protože to jsou lidé, kteří jenom propadají touze druhé mentorovat a poučovat o svobodách. Uvažují pouze o svých pravomocech a když někdo kandiduje a neuvažuje o vaší svobodě, nechce ji zvětšovat, ale chce zvyšovat jenom svoje pravomoci, tak to je cesta do záhuby,“ tvrdí Petr Žantovský a přidává poznámku typickou pro chování českých médií.
Novináře už nezajímají podstaty věcí, ale jen líbivý zevnějšek
Týká se Událostí, komentářů, v nichž měl moderátor Lukáš Dolanský k tématu za hosty europoslance ODS Hynka Fajmona a ČSSD Pavla Poce. „Pan redaktor se nezabýval tím, jestli ta omezující pravidla jsou v rozporu s lidskými svobodami, když už jsme euroatlantická civilizace, která si na svobodách tak zakládá. Zabýval se jako většina jiných médií tím, jestli za europoslanci, kteří o věci rozhodovali, chodili lobbisté a zástupci těch tabákových společností a jestli je nějakým způsobem podmazávali,“ podivuje se mediální odborník.
A připomíná zcela natvrdo vyřčenou otázku na europoslance Fajmona, jestli dostal nějakou finanční nabídku, aby hlasoval tak, jak hlasoval. „Pan europoslanec to odmítl, to se dalo jistě čekat a pravděpodobně to odmítl podle pravdy. Nicméně zarážející je, že naše novináře obecně už nezajímají podstaty věcí, ale jen ten líbivý zevnějšek. V tomto případě to, že když nějak hlasoval, tak musel být nutně nějakým způsobem motivován. Ta podezíravost, která prostupuje společností, je strašidelná a nepovede k ničemu dobrému,“ domnívá se Petr Žantovský.
Nevídaná rozkoš z pravomoci obvinit kohokoli
Druhé téma se týká bývalého hejtmana Davida Ratha i počínání vyšetřovacích orgánů. „Začíná to připomínat nakažlivou a velmi silně se rozšiřující nemoc. Ta rozkoš z otevírání nových a nových justičních záležitostí, ta neomezená pravomoc obvinit kohokoli z čehokoli je opravdu nevídaná. Vždy tam najdete zrno, které je pravdivé a opravňující justiční orgány konat, jak konají. Na to se ale nabalí strašná spousta sekundárních věcí, stane se z toho sněhová koule a pak to smete strašnou spoustu lidí,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník