Nejprve uveďme, že syrový dokumentární film Šmejdi, který 18. dubna míří do českých kin, ukazuje manipulaci, ponižování a nátlak, které se skrývají za zavřenými dveřmi předváděcích zájezdů pro seniory. Smutní hrdinové filmu skládají na stůl nefunkční hrnce, vysavače, které nikdy nepoužili, deky z „ovčí vlny“ a biolampy, za které během svých výletů zaplatili v součtu desítky až stovky tisíc korun. A to v lepším případě. Řada z nich totiž výměnou za vrácení občanek zabavených prodejci podepsala úvěrové smlouvy. I přes otřesné zkušenosti senioři a seniorky na zájezdy vyrážejí opakovaně, aby se vymanili ze své osamělosti nebo proto, že neumějí říct nabídkám ne. Autorce dokumentu se podařilo proniknout se skrytou kamerou na předváděcí akce a rozebrat nátlakové metody prodejců s psycholožkou a advokátem. Film již v době dokončování vzbudil zasloužený rozruch, protože nezkušenosti, důvěřivosti a určité závislosti seniorů zneužívají v Česku desítky firem.

Co k tomu ale autorku vedlo, jaký impuls způsobil, že se do natáčení dokumentárního celovečerního filmu pustila?

Začalo to babičkou

„Moje babička na tyto akce jezdila. Protože jsem televizní redaktorka, zajímalo mě to i lidsky, ovšem to, co jsem tam viděla, mě nutilo k tomu, abych pokračovala dál v odhalování toho, co vše se může dít. Nebylo mým záměrem původně z toho dělat film,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Silva Dymáková.

Jenomže situace ji nenechávala vůbec klidnou, a tak se vydávala stále častěji na podobné akce, sama, se skrytou kamerou a do jisté míry ještě maskovaná. „Kdybych tam přijela upravená, ve značkovém oblečení, okamžitě by zavětřili, že něco není v pořádku, a tak jsem se musela pokud možno přizpůsobit skupině obyvatelstva, na kterou se tihle prodejci orientují. Nedílnou součástí mé garderoby byla tedy igelitka, brýle, vytahaná mikina nebo svetr, zásadně jsem jezdila nenamalovaná,“ popsala režisérka a scénáristka čas, v kterém film vznikal.

Jak však zdůrazňuje, na filmu Šmejdi se nepodílela sama, postupně se k ní přidala i psycholožka Romana Mazalová, jejíž diplomová práce Silvu Dymákovou velmi zaujala. Zabývala se v ní totiž rozlišovacími postupy manipulativních technik a právě to obě ženy brzy poznaly, že je nutné seniorům předložit, aby byli chráněni.

Cítila se mnohdy osamocená ve svém boji

 „Připadala jsem si kolikrát na těch mých výjezdech, které se staly skoro pravidelným 'zpestřením' mých víkendů často velmi sama, obavy z toho, že budu odhalena, také přicházely. Ale věděla jsem, že musím pokračovat,“ svěřila se Dymáková.