„Svoboda křičet 'hanba' nám byla zatím zachována,“ oceňuje Válová. Ale když prý před Pražským hradem viděla osobní auta plná tajných a vyrovnané řady policejních dodávek, připadala si prý jak za diktatury. Naštěstí ale odpůrce Zemanovy a Barrosovy estrády nikdo neodvážel za Prahu.

„Mezi lidmi byli mladí, ale také pamětníci, kteří neváhali Zemana přirovnat k místodržícímu,“ popisuje Válová složení protestujícího davu. A objevil se samozřejmě i provokatér, který tak dokonal posun do úplně jiných časů.

„A když jsem si v novinách přečetla, že proti odstranění české vlajky z Hradu demonstrovaly desítky občanů, byla jsem doma,“ líčí dále. Byla to prý informace na úrovni referátů Rudého práva o „hrstce provokatérů“, neboť ve skutečnosti se na Hradčanském náměstí shromáždily stovky lidí. Policejní kordony jim znemožnily utvořit dav, ale pouze průvod.

Navíc policisté celou skupinu obklíčili, aby nedošlo vůbec k ničemu mimo oficiální režii. Alespoň prý bylo možné proti vyvěšování cizí vlajky nad sídlem českých králů křičet „Hanba“. Na některých policistech však prý Válová viděla, že s demonstranty sympatizují. I to prý bylo typické pro konečnou fázi komunistického režimu před listopadem 1989. 

Celé vyjádření Ireny Válové:

Svoboda křičet hamba nám byla zatím zachována

Když jsem dnes na Hradčanském náměstí viděla policejní antony, osobní auta plná tajných, všude policajti po pěti, řady skříňových policejních vozů asi připravené na vyvezení demonstrujících proti Barrosovi se Zemanem za Prahu do lesa, připadala jsem si jako v Československu za diktatury. Už včera jsem obdržela varování, že vláda je na své protestující občany připravena.

Mezi lidmi byli mladí, ale také pamětníci, kteří neváhali Zemana přirovnat k místodržícímu.

Když se pak hned na začátku našeho protestu proti vyvěšení vlajky EU objevil typický provokatér, posun v čase byl dokonán. Ostatně to byl Jiří Payne, který jasně popsal nedemokratický, autoritativní útvar nazývaný Evropská unie.

A když jsem si v novinách přečetla, že proti odstranění české vlajky z Hradu demonstrovaly desítky občanů, byla jsem doma. Za diktatury se psalo hrstka provokatérů.

Byly nás stovky, policie kolem nás rozmístila zátarasy tak, abychom nemohli utvořit dav, ale jen průvod a ještě nás obklíčila.

Svoboda křičet "hamba" při vyvěšování cizí vlajky na Hradě nám byla zachována. Dokonce - tak jako v 89. roce - jsem na některých policistech rozpoznala souhlas.