„Je pravdou, že Pařížská komuna v roce 1871 byla, odhlédneme - li od našeho husitského hnutí, vůbec prvním pokusem o nastolení jakéhosi primitivního komunismu,“ vysvětluje Petr Duchoslav na webu Jiřího Paroubka VašeVěc.cz.

„Okamura si však příliš komunardy idealizuje. Nebyli totiž o nic lepší (či horší) než Robespierrovi stoupenci během Velké francouzské revoluce podle hesla ‚žádnou svobodu nepřátelům svobody!‘. Odpůrci komunardů byli tak bez milosti fyzicky likvidováni, velký masakr se odehrál 24. 5. 1871, kdy padlo rukou komunardů na 60 ‚nepřátel‘ Pařížské komuny,“ dodává.

S Tomiem Okamurou však i souhlasí. Jmenuje například to, že díky socialistům prý byly probojovány základní občanské svobody či volební právo. „A to navzdory konzervativní pravici, jak správně Okamura uvádí. I v dnešní době se totiž najdou ‚myslitelé‘ z řad naší pravice, kteří tento fakt popírají a snaží se přesvědčovat lidi, že to byli právě oni, kdo tyto výdobytky lidstvu přinesl,“ upozorňuje historik.

Jeho snaha o kandidaturu na post prezidenta se však Duchoslavovi nezamlouvá.  „Před několika lety podobně jako T. Töpfer prohlašoval, že politika není polem, na němž by se chtěl realizovat. Nyní coby novopečený senátor, který si ještě nic neodpracoval, chce pár dní ve funkci senátora zastávat prezidentský post, tedy nejvyšší ústavní funkci v zemi,“ píše.

„Až Okamura prokáže, že má velmi dobré výsledky v senátorské funkci, ať si potom uvažuje o kandidatuře na prezidentský úřad. V opačném případě se mi jeho počínání jeví jako obyčejná troufalost a nadutost a přehnaná víra ve vlastní schopnosti. Jeho ‚pochvalu‘ komunismu a jeho předchůdců před plánovanou prezidentskou volbou v lednu 2013 mu tak lze stěží upřímně věřit,“ uzavírá.