Vcelku logicky Klause spíše chválí politici pravice a ODS, ale pozitiva mu přiznali i někteří levicoví politici. Například senátor Severočechů.cz Jaroslav Doubrava.

Je to vlastenec

„K Václavu Klausovi mám celou řadu výhrad a výtek. Zejména z počátků jeho politické kariéry. Privatizace rovnající se rozkradení národního majetku a podobně. Mám-li hovořit o prezidentu republiky Klausovi, je to jiná. Musím si cenit jeho vlastenectví, ocenit jeho postoj k Evropské unii i jeho obranu Benešových dekretů. Ocenit i to, že se nebál říci, že pro nás je Rusko důležitým obchodním partnerem a že se zastal Srbska a tak bych mohl pokračovat,“ řekl ParlamentnímListů.cz Doubrava.

„Vážné výhrady mám k jeho amnestii, jejímu článku 2. Vytýkám mu i to, že nevrátil sněmovně darebný zákon o církevních restitucích, který by se dal nazvat loupeží tisíciletí na naší republice. Přesto vše jsem přesvědčen, že prezidentem byl dobrým. Určitě ho nepovažuji za velezrádce, jak je nyní označován,“ dodal senátor.

Je otcem demokratické politiky a kapitalismu, ale Havla si mohl odpustit

Alexandr Vondra z ODS byl ministrem ve dvou vládách působících v době prezidentování Václava Klause. Našel pro něho slova pochvaly, ale i kritiky.

„Vidím trojí velký přínos Václava Klause. Za prvé je otcem moderní české demokratické politiky založené na svobodné soutěži standardních politických stran. Za druhé prosadil deregulaci státem řízeného hospodářství a tím položil základy obnově kapitalismu v naší zemi. A za třetí vždy uměl jasně artikulovat své názory, stát si za nimi, ať to bylo populární nebo ne, a tím dával oné demokratické soutěži směr i smysl. Navíc vývoj několikrát dal jeho původně menšinovým názorům za pravdu, třeba v kritice eurozóny nebo boje s globálním oteplováním,“ řekl redakci Vondra.

„Naopak mu vyčítám, že někdy zbytečně, nesmyslně a nepravdivě urážel Václava Havla, jehož zásluhy o stát a svobodu v této zemi nejsou v žádném případě menší. Je evidentní, že každý stál názorově i stylem politiky někde jinde, ale to neznamená, že se má v politice rezignovat na respekt a slušnost. Ostatně byl to Havel, kdo Klausovi několikrát uvolnil v politice prostor k tomu, aby mohl prosazovat své názory a ideály,“ dodal Havlův přítel Vondra.

Silný prezident hájící demokracii

A co o Klausovi říká místopředseda ČSSD a místopředseda Senátu Zdeněk Škromach, který byl během Klausova prezidentování ministrem i poslancem? „Václava Klause jsem nikdy nevolil a nikdy nepodporoval. Je mi líto, že díky nedisciplinovanosti některých našich poslanců se stal prezidentem. Na druhé straně, byť mám s jeho názory problémy, například v rozsahu amnestie, tak na něm oceňuji, že vždy, když šlo o demokracii v této zemi a udržení demokratického řádu, tak se za to vždy postavil. To vnímám jako jeho pozitivum v roli prezidenta, ačkoli se s ním v mnoha věcech neshodnu,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Škromach.

Podle místopředsedy ODS a ministra životního prostředí Tomáše Chalupy Václav Klaus patří k nejvýraznějším postavám české politiky a svým desetiletým působením ve funkci prezidenta republiky to jasně dokázal.

„Své názory dává nepochybně ostře najevo, měli bychom se ale zamyslet nad tím, kde je hranice mezi debatou, nepochybně i tvrdou a kritickou, a honem na čarodějnice na v podstatě kohokoli, kdo vstoupí do veřejného života. Hlas České republiky byl v zahraničí díky Václavu Klausovi vždy slyšet, třebaže se to některým věčným lakovačům na růžovo nelíbilo. To je ale jejich problém, ne Václava Klause. Česká republika v jeho osobě měla silného prezidenta s jasným, čitelným a srozumitelným názorem,“ míní ministr Chalupa.

Silná osobnost se stabilním pohledem na a svět

Cyril Svoboda se setkával s prezidentem Klausem v několika funkcích. V obdobích 2001–2003 a 2009–2010 byl předsedou KDU-ČSL. V roce 2009 zastával post ministra pro místní rozvoj, předtím v letech 2007–2009 ministr bez portfeje a předseda Legislativní rady vlády. V letech 2002–2006 vykonával funkci ministra zahraničí. Od roku 1998 do roku 2010 byl poslancem.

„Václav Klaus se jeví jako silná osobnost se stabilním pohledem na a svět. Proto je pro mě těžké popisovat kladné a záporné stránky jeho výkonu úřadu prezidenta republiky. Pozitivní jsou jistě jeho nasazení., energie a pracovitost - až nakažlivě silné stránky jeho osobnosti. V tomto ohledu mohu vydat kladné svědectví,“ uvedl ke Klausovi Svoboda.

„Nicméně u politického hodnocení jde o zásadní pohled na naši zahraniční i domácí politiku. V zahraniční patřím k těm, kdo vnímá priority, zájmy a cíle naší země přesně opačně, než jak je prosazovat Václav Klaus. Jsem zastánce evropské integrace, podporuji podpis smlouvy o fiskální odpovědnosti, vidím cestu z dnešní krize Unie v její soudržnosti. Chci, abychom měli v Evropě unijní i alianční pověst spolehlivého partnera. Jen tak můžeme prospět naší bezpečnosti a prosperitě,“ dodal Cyril Svoboda.

Tak pravicového a konzervativního prezidenta jsme ještě neměli

Místopředseda KSČM a poslanec Jiří Dolejš uznává, že je Klaus velkou osobností, ale hodnotí ho silně kriticky. „Prezident Václav Klaus byl tak trochu extrém – tak pravicového a konzervativního prezidenta republika neměla od roku 1918 a snad hned tak mít ani nebude. Nepochybně inteligentní člověk, ale taky otec kritizované transformace z devadesátých let a symbol zmutování svobody v kleptokracii. To že parlamentní levice jako celek vlastně usnadnila jeho zvolení v roce 2003 jí stigmatizovalo a je pro ni úlevou, že Klausova éra skončila. Navíc v jeho okolí sklouzával konzervativismus k bigotnosti a vlastenectví k nacionalismu. S despektem hovořil o pokrokářích a hájil lidi jako Bátora. Odtahoval se od masarykovského tatíčkování ale navozoval dojem nekritizovatelného monarchy,“ míní Dolejš.

„Ke kladům mohu při pohledu z leva trochu zlomyslně řadit že svým přístupem rozkládal svoji původní stranu ODS možná víc než celou společnost, k záporům především jeho populistický aktivismus v řadě otázek a nadužívání prezidentských kompetencí. Výraznou osobností
byl. Veřejnost ale zklamal tím jak odhaloval že si s některými tématy jen populisticky hrál – nezavetoval ani církevní restituce. Farizejsky působí jeho okopávání EU když sám podal přihlášku ČR nebo pohrávání si s německou otázkou v šovinistickém gardu když sám signoval česko-německou deklaraci, které je odklonem od těchto stereotypů. Rozpornost jeho prezidentování s amnestií ve finále je mementem, že impeachement do ústavy zjevně patří,“ dodal Dolejš.