Pehe konstatuje, že při korupci byl dopaden poněkud překvapivě vládními stranami nejvíce nenáviděný opoziční politik. "Sama tato skutečnost ponouká část veřejnosti ke konspiračním teoriím, že jde o politický útok, které se ve své řeči před sněmovnou snažil přiživit i poslanec Rath," píše v článku. Politolog tvrdí, že nemá smysl přesvědčovat ty, kdo kauzu jako spiknutí vnímají.

Zároveň připomíná, že větší část lidí "černobílé" konspirační teorie odmítá a vítá, že spravedlnosti bude učiněno zadost. V této souvislosti ovšem politolog připomíná problém. Ten je v tom, že chápání spravedlnosti má svoji "obsahovou i jevovou stránku". O první rozhodne soud. Druhá souvisí ze symbolikou, kterou se zapíše případ do povědomí lidí.

V kauze Rath totiž podle Peheho převládá "kýčovitá nepřiměřenost", která může nahlodat ty, kteří zatím věří, že jde o výkon spravedlnosti. "Už od okamžiku poslancova zatčení jsme svědky policejní bombastičnosti, okázalé manifestace státní moci i snah zneužít kauzy k nesouvisejícím politickým účelům," připomíná politolog.

Jiří Pehe v této souvislosti říká, že není překvapením, když se na sociálních sítích objevují ironické komentáře, že k absurdnímu divadlu při převozu exhejtmana a jeho vystoupení v parlamentu chybělo pouze jen nasazení dělostřelectva a přelety gripenů.

To prý platí i o rozhodnutí uvalit na Ratha vazbu. "I proto byl Rath ve svém projevu nejpřesvědčivější v pasážích, v nichž se vysmíval policejním manévrům okolo své osoby a zpochybňoval potřebu držet ho ve vazbě. Náhoda tomu chtěla, že při jeho projevu si mohl divák zároveň číst v dolní části obrazovky zprávu o vývoji v kauze „lobbisty“ Janouška, podezřelého z pokusu o úmyslné ublížení na zdraví, když v opilosti přejel ženu. Ten si na rozdíl od Ratha užívá svobody," píše Pehe.