Čekal jste takový úspěch? Tedy že se dostanete po úspěchu v senátních volbách také do sněmovny? A tudíž to, že tedy budete muset odejít ze své nedávno získané senátorské funkce do poslanecké lavice?
Ze zákona jasně vyplývá, že já nemám volbu. V okamžiku, kdy jsem zvolen poslancem, zaniká senátorský mandát.
(Volby senátního obvodu č. 80 ve Zlíně, v kterých bude vybrán nový senátor, se uskuteční 10. a 11. ledna příštího roku, pozn. red.)

Nebylo vám to nakonec přece jen trochu líto?
Já nešel do politiky proto, abych bral nějakou trafiku. Šel jsem do ní s tím, a to jsem řekl i svým voličům před senátorskými volbami, že budu každodenně bojovat za to, abych prosadil program, za který mě zvolili. A to je především program přímé demokracie. Také chci dotáhnout a prosadit to, aby politici byli za svá rozhodnutí odpovědní. Ostatně i proto mimo jiné nyní navrhujeme, aby v příštích obdobích nesli hmotnou zodpovědnost také třeba ministři. Už před volbami do Senátu jsem ve svém obvodě všem lidem říkal – pakliže mě zvolí do Senátu, budu hned kandidovat na prezidenta. Abych získal co největší vliv na prosazení změn. Samozřejmě – když se podíváte na funkci senátora a prezidenta, tak je jasné, která je vlivnější. Pražští novináři se mě pak ani neráčili zeptat a lživě mě pomluvili, že okamžitě prahnu po další funkci. Na Zlínsku, kde jsem se stal senátorem, ty důvody však všichni věděli. Říkal jsem tam lidem ty důvody, proč budu chtít hned kandidovat na nejsilnější pozici, abych mohl mít co nejrychlejší vliv na ty změny. Mým cílem totiž není vysedávat donekonečna v Parlamentu, já se velice dobře živím ve své soukromé sféře, takže pro mě to není žádná odměna tam být. Je to hlavně práce. A je to hodně práce.

Jenže - usiloval jste o to stát se prezidentem, ale nesplnilo se to…
Když mě do prezidentské volby nepustili, tak mně ty návrhy zákonů zůstaly. Jde o novelu zákona o exekutorech, zákona o hmotné a trestní zodpovědnosti politiků, zákon o obecném referendu i odvolatelnosti politiků. Obešel jsem s nimi proto poslance i senátory. S návrhy jsem byl i za předsedou senátorů ČSSD panem Petrem Víchou (protože mají v Senátu většinu a bez jejich odhlasování se nelze se zákonem dostat k poslancům). Musím totiž připomenout to, co někteří občané neví – že samotný senátor nemá možnost navrhnout zákon k projednání do Poslanecké sněmovny a je tedy odkázán pouze na senátní většinu – zda-li ho odsouhlasí. Panu Víchovi jsem ty návrhy tedy dal, on slíbil, že se do měsíce ozve. Přestože je nás tam 81 a potkáváme se tam, neozval se doteď. Ví, že jsem sám. Znamená to tedy, že oni asi přímou demokracii nechtějí. Oni nechtějí, aby občané tady měli konečné slovo. Proto jsem se dostal na jaře před jednoduchou otázku – mám tedy ještě pět let osamoceně bez šance na úspěch předstírat, že něco prosazuji anebo se jít férově zeptat voličů do voleb, zdali si přejí, abych usiloval o ten program ve více lidech v mnohem vlivnější sněmovně?