Mladé lidi pálí ze všeho nejvíc romská problematika. Ten, kdo by čekal, že k sobě mladí středoškoláci najdou cestu ve třídách a budou držet spolu už proto, že jsou ze stejné generace, by se v případě Romů asi spletl. Čím to je? Odpověď hledají dnešní Lidové noviny (LN).

Selhávají rodiče, média i škola

Podle ředitele vládní Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách Martina Šimáčka za to nemůže osobní negativní zkušenost s Romy, ale spíše převzaté informace od druhých. Rodiče ve svých ratolestech neodbourávají společenské stereotypy, média také nejdou správnou cestou a škola, kde by mělo docházet ke sbližování vrstevníků, v tomto směru selhává.

„Není to primárně problém kontaktu s Romy, utváří si názor na základě nepřímé zkušenosti. Je tu obrovská příležitost, či spíše nutnost, aby škola změnila způsob výuky a dokázala v občanské výchově mladé lidi připravit na to, že je společnost různorodá, že v ní jsou menšiny, že v ní jsou handicapovaní,“ nabádá Šimáček.

Na podobné negativní názory je však podle Šimáčka zaděláváno již na základních školách, kde se děti s romskými vrstevníky nesetkávají, protože ti často končí ve speciálních školách, dříve zvláštních.

Euroskeptici věřící v socialismus

Až osmdesát procent respondentů se domnívá, že nemá šanci ovlivnit politické dění kolem sebe a to jak na celostátní, tak na lokální úrovni. Řada studentů neví, koho by volila, ale stojí za pozornost, že mezi nimi sílí hlasy, které relativizují nedostatky čtyřicet let vládnoucího komunistického autoritářského režimu.

„Ukazuje se, že přibývá těch, kteří relativizují, co bylo před rokem 1989. Jejich rodiče a prarodiče často podle průzkumu volebních preferencí chtějí dát hlas komunistické straně, to o něčem svědčí,“ upozornil na další varovný signál Karel Strachota z Člověka v tísni, který průzkum zadal v rámci programu Jeden svět na školách.