Dokončujete teologickou fakultu. Toto vzdělání je mezi starosty docela unikát. Jak se díváte na „věčný“ boj komunismu a církví?

Ano, absolvuji teologii a půjde-li vše dobře, tento rok bych mohl být vysvěcen na jáhna. Studoval jsem ještě historii, která je také mým velkým koníčkem. Pokud jde o rozdíl mezi komunismem a církví, lépe mezi komunismem a vírou, pak základním problémem je materialismus komunismu. Budete se divit, ale zjednodušeně řečeno, mezi křesťanstvím a komunisty zase není obrovský názorový rozdíl. Chtějí pro lidi to nejlepší a jde jim v podstatě o sociálně spravedlivou společnost. Služba veřejnému blahu – tomu rozumíme. Jenž... Jenže kdyby v komunismu nebylo toho brutálního materialismu. A to je zásadní problém. Kristus hlásá spravedlnost a sociální solidaritu mezi lidmi, nejen pro náš svět a tuto chvíli, ale i život věčný. Ve jménu lásky člověka a k člověku. Komunisté hlásají blaho pro člověka, teď a tady, bez soucítění k bližním a spásu duše. A bez zodpovědnosti vůči vyšší moci. Člověk je sám sobě bohem. To vede k pýše. A pýcha k pádu.

Vždyť celý tento svět je postaven na materialismu, nevázaném konzumu a uctívání peněz…

Máte pravdu, ale nemůžete paušalizovat. Ne všichni jsou jen příjemci konzumu. Dost lidí si vytváří svůj vlastní svět a hledá čemu věřit. Snaží se jít životem podle určité morálky, která může vycházet v mnoho druhů víry. A je jim koneckonců jedno, zda přitom věří v různé bohy, ale jde jim o ten vyšší princip, že nad námi je ještě někdo nebo něco, kterému se zodpovídáme…

No dobrá, ale jak se vám osobně tohle všechno slučuje s politikou?

V tomto se odvolávám na List apoštola Pavla Římanům. Není moci než moci od Boha, byť je tato dnes zprostředkována vůlí voličů a vládci jsou v Boží službě, drží-li se svých úkolů. A Bůh hlásá co? Pokoru, cit, lásku, zodpovědnost vůči svěřeným věcem. I těm veřejným. Podívejte se, i jako starosta musím podepsat a rozhodnout spoustu věcí, které jsou sice ve prospěch celku, ale které bych sám o sobě chtěl rozhodnout jinak. Tam je třeba mít určité vnitřní zásady a trochu pokory. To je někdy hodně těžké a ne pokaždé se to daří. Ovšem není možné si také myslet, že můžeme hřešit i ve jménu republiky, či národa a pak nám to Pán Bůh odpustí jen proto, že polezeme v kostele po kolenou a po čtyřech. Mnoho lidí si myslí, že naše morálka spočívá v tom, že když zhřešíme, vyzpovídáme se a je to zase o. k. Tak to nefunguje. Není-li upřímné lítosti, není nám farizejské křižování nic platné. To platí pro kmána, stejně jako pro pána.

DALŚÍ ROZHOVORY PARLAMENTNÍCH LISTŮ.CZ ZDE

Říkal jste, že se komunisté na vaší rodině podepsali…

Ano, kdybych neměl v rodině s nimi špatné zkušenosti, možná bych s jejich myšlenkami neměl takový problém. Jenže můj pradědeček skončil v Jáchymově.  Na druhé straně mám možná vyvinutější sociální cítění, řada lidí v TOP 09 mě podezírá z levičáctví a tvrdí o mně, že jsem spíše sociální demokrat… To je v zásadním rozporu s tím, co si o mně myslí řada levicově smýšlejících lidí. Pro pravicového politika, který o sobě tvrdí, že je konzervativec, nemohou být takzvaná levicová, tedy sociální, témata cizí. Pokud jde totiž o konzervativní evropskou stranu, pak musí vycházet z konzervativních hodnot euroatlantské židokřesťanské kultury. Nemůžu si pomoci, této kultuře jsou sociální témata velmi blízká. Něco jiného by bylo, kdyby moji kolegové chtěli dělat konzervativní imperialistickou ekonomii, z čehož je stále častěji podezírám. To je ovšem něco zcela jiného než konzervativní politika...