Úvodem informoval, že konečným výsledkem neštěstí by měl být jeden těžce zraněný. Měl by mít zlomenou končetinu a možná i pánev, což by představovalo vážné zranění. Jinak se prý jednalo spíše o banální úrazy, ošetřeno prý bylo celkem 43 raněných, z nichž sedm mohlo být rovnou z místa propuštěno.

První telefonát prý záchranka přijala před desátou hodinou. Volající byli v šoku a informace byly spíše chaotické. Až asi z pátého telefonátu prý dokázali dispečeři zjistit nějaké podstatnější informace. Pak začali využívat informace z kamerového systému a od záchranářů, kteří na místo dorazili ve čtyřech minutách.

Následně byl spuštěn tzv. „traumaplán“, který přestavuje manuál pro dané situace. V něm má každý svou úlohu a byly aktivovány desítky záchranářů, včetně skupiny, která shodou okolností poblíž místa výbuchu právě měla školení. Schwarz přiznal, že i on, jako šéf záchranky se musel traumaplánu držet, byť se mu při pohledu na raněné chtělo zapojit se do samotného procesu zachraňování.  

„Ale tady jsou pravidla, a dokonce i vedoucí zásahu měl jiné úkoly, než přímo pomáhat. Protože kdyby ty záchranné práce nekoordinoval, tak by z toho vznikl chaos,“ vysvětlil Schwarz.