O tom, že není dostatek důvodů, aby se exporadce ministra životního prostředí dopustil nepřímého úplatkářství, je přesvědčená soudkyně obvodního soudu pro Prahu 1. Jenže podle senátora Libora Michálka se pouze nesnažila dostatečně přezkoumat nepřímé důkazy. To potvrzuje i policie, která tvrdí, že je třeba zkoumat korupci v latentní podobě, která není zjevná na první pohled.

Michálek tak popisuje příklad, kdy se může jednat o korupci. Například, když lobbista přijde za pracovníkem banky, poví mu, jak je schopen zajistit převedení státních peněz do soukromé banky a hned poté se jej zeptá, zda banka sponzoruje politické strany. Laikovi z uvedeného příkladu, dle senátora, nemusí být zjevné, že si lobbista říká o neoprávněnou výhodu. Jenže právě v tuto chvíli by měl bankéř zpozornět.

Michálek myslí, že zpozornět by měl i soudce, když má svědectví podložené nahrávkami. Z nich totiž bylo dle něj jasné, že poradce ovlivňoval ředitele státního fondu. „Ovlivňování veřejného činitele s cílem získat neoprávněnou výhodu pro druhého, je totiž právě znakem nepřímého úplatkářství," myslí si whistleblower Michálek, jenž upozornil na nekalé jednání na Státním fondu životního prostředí.

Podle něj soudkyně obvodního soudu v případu uvedla, že poradce sponzorský dar nežádal - on se na něj jenom ptal. „Doufejme, že Městský soud bude schopný vysvětlit, že v politických kruzích se i dotaz nebo přání může za určitých okolností za žádost považovat. Jinak by totiž naše justice dala všem lobbistům a poradcům jasný návod, jak mají při jednáních o sponzoringu postupovat," dodává Michálek.