Hrdinou tohoto chaosu je ekologista, který státu naprosto přesně dává kapky. „Naprosto přesně se odvolává a právně silnými argumenty dosahuje zákazu stavebního povolení, a to ještě v rouše ekologickém, které vyhlíží posvátně,“ poznamenává Steigerwald. Přitom tento hrdina prý jenom rajtuje na chaosu, který produkuje státní správa.

Hlavní problém je však podle Steigerwalda v tom, že liberální předpisy dávají při stavbě dálnice každému tenkému hlásku vyniknout, jako by to byl hlas silný. A tak můžou ekologisté uplatňovat své zájmy. Nemá smysl jim to vyčítat, nebo se ptát, zda bojují za brouky či za sebe- v případě šance by se tak zachoval každý z nás.

Steigerwald uvádí jiný příklad- příklad státu, hádajícího se patnáct let s jednou farmářkou o jakýsi kus pole. „Nutně se musíme ptát, kdo je tady magor. Ta selka, nebo ten stát?“ dumá komentátor. Samozřejmě, že veřejnost má k mamutím veřejným stavbám co říci, ale v určitou chvíli se musí říci dost a začít stavět.

Ti, kteří mají rádi bezbřehou svobodu a pružně ji zneužívají, ocení i chaos na straně státu. „Dejte brouka dálnici do cesty a uvidíte velkorysé ekologicko- byrokratické divadlo,“ píše komentátor. Takové, jaké si chudý stát rozhodně nemůže dovolit.