K závěru se blíží hořký spor v rodině Schwarzenbergů. Už na jaře má vídeňský soud rozhodnout, zda je oprávněná žaloba Elisabeth Pezoldové, že Karel Schwarzenberg nenaplnil poslední vůli knížete Heinricha a jako hlava rodu se nestaral o restituce obrovského majetku v Česku. Tím by měl přijít o obrovský majetek v Rakousku a Německu. V klíčové pasáži závěti ho totiž zůstavitel nabádá, aby usiloval o restituci českých držav, jakmile to bude možné.

Karel Schwarzenberg si je ale jist, že dědictví po svém adoptivním otci uhájí. A skutečnosti, které mu Pezoldová vyčítá, naprosto odmítá. „Výčitka v podstatě je, že jsem se nehnal do stejných průserů u českých soudů jako moje milá sestřenice,“ poukázal český ministr zahraničí pro časopis Týden na tažení své adoptivní sestry za navrácení majetku hlubocké větve rodu.

Měl by ztratit status dědice adoptivního otce

Schwarzenberská princezna se o nemovitosti v hodnotě desítek miliard korun uchází v Česku už dlouhá léta. Novou naději jí daly v roce 2011 rozsudky Nejvyššího správního soudu v Brně. Ty zrušily předchozí zamítavé verdikty, které nároky Elisabeth Pezoldové na někdejší schwarzenberský majetek opakovaně neuznávaly.

Přesto její optimismus stran majetku v Česku hodně mírní především Lex Schwarzenberg z roku 1947. Tento zákon byl ušit přímo na míru hlubocké větvi a stát díky tomu zabavil po válce obrovský majetek rodu. „Karel nás udržoval ve falešné víře, že podniká potřebné kroky, přestože nedělal nic. Teď bojujeme o to, aby zcela ztratil status dědice svého adoptivního otce Heinricha,“ vysvětlil rakouskému magazínu News manžel šlechtičny Rüdiger von Pezold, o co budou nyní usilovat.

Ve hře je rodové sídlo, zámek Murau i Schwarzenberský palác

Původním majitelem jmění, o které chtějí Pezoldovi Karla Schwarzenberga připravit, byl kníže Adolf, který zemřel v roce 1950. Adolfovým dědicem se stal jeho bratranec Heinrich. Protože neměl mužské potomky – jeho dcerou je právě Elisabeth Pezoldová – adoptoval v roce 1960 Karla Schwarzenberga.

To odpovídá rodovému zákonu Schwarzenbergů, podle něhož se do čela rodu může postavit pouze muž, na něhož také přechází rodový majetek a knížecí titul. Rakouská média to tehdy komentovala, že třiadvacetiletý hoch ze zchudlé české větve rodu přišel k pohádkovému jmění. Nyní by o něj v Rakousku a Německu mohl přijít.

Majetek v Česku je nezpochybnitelnou jistotou

Jde především o hrad Schwarzenberg, původní rodové sídlo v Německu, kde v roce 1986 zřídil centrum na podporu nezávislé československé literatury. Potom o zámek Murau v Rakousku, kde má své osobní pokoje, s panstvím o rozloze 18 tisíc hektarů. No a také o Schwarzenberský palác ve Vídni, který nadace spravující jmění Schwarzenbergů pronajala saúdskému investorovi al-Džábirovi, který sliboval rekonstrukci, ale budova však chátrá.

Určitě se nynější šéf české diplomacie nemusí obávat o majetek po svém vlastním otci Karlovi, který restituoval v Česku a který patřil tzv. orlické větvi rodu. Zahrnuje hrad Orlík, panství Čimelice,zámky Sedlec u Kutné Hory, Varvažov, Karlov, Rakovice, Hraběšín a dvě desítky dalších obydlených nemovitostí, hospodářské budovy a desítky tisíc hektarů lesů, polí a rybníků.

Nešlo o nezávazné přání, ale závazný úkol

Karlův adoptivní otec Heinrich zanechal po své smrti v roce 1965 závěť, díky níž si nyní Pezoldovi činí nárok na dědictví hlubocké větve rodu. Karlovi odkázal tři čtvrtiny a Elizabeth jednu čtvrtinu rakouského, německého a také znárodněného českého majetku. Věřil totiž, že se restituce jednou stane skutečností. Právě o tuto část testamentu se Pezoldovi opírají, když tvrdí, že se Karel Schwarzenberg provinil proti závěti tak hrubě, že by měl přijít o dědictví hlubocké větve rodu.

Částečného úspěchu na cestě za majetkem po svém otci dosáhla Pezoldová u Nejvyššího soudu ve Vídni, neboť jeho soudci vyřkli v roce 2007 takovýto verdikt: „Pasáž v Heinrichově závěti, že by se mělo o restituci českých držav usilovat, není ´žádné nezávazné přání´ zůstavitele, ale spíše ´závazný úkol´ pro adoptivního syna Karla.“ A právě v rozporu s tím nynější ministr zahraničí postupoval, když o české državy odmítl svést soudní bitvu.

Nevyužil svého vlivu ve funkci prezidentova kancléře

„Po roce 1989 Pezoldovi vyžadovali, abych žaloval stát, považoval jsem to za naprosto kontraproduktivní přístup,“ vysvělil Karel Schwarzenberg pro časopis Týden, i když vyvlastnění svého strýce Heinricha v roce 1947 označil za „sviňárnu“. Přesto pro rakouský magazín News znovu odmítl, že by se hodlal u soudů okamžitě domáhat nápravy. „Znám své krajany a jejich náladu – to se nedá nic dělat,“ poznamenal Karel Schwarzenberg.

Jeho nevlastní sestra mu vyčítá, že především v letech 1990 až 1993 měl dostatek příležitostí se ucházet o Hlubokou, Český Krumlov a další miliardové majetky. Pozici mu prý mělo usnadnit i to, že byl v té době kancléřem prezidenta Václava Havla. Místo toho se podle Elisabeth Pezoldové staral jen o dědictví po svém vlastním otci Karlovi, které také skutečně získal v podobě Orlíku, zámku v Čimelicích a dalších rozsáhlých nemovitostí.

Do předem ztracených sporů se Karel Schwarzenberg nepouští

Mediální odborník a novinář Karel Hvížďala, který napsal v roce 1997 knihu Knížecí život právě o Karlu Schwarzenbergovi, se nediví zájmu rakouských ani českých médií o majetkové poměry šlechtického rodu. „Z tohoto tématu totiž žijí noviny a časopisy v Rakousku celá léta,“ řekl pro ParlamentníListy.cz publicista, který během svého dvanáctiletého exilu v Německu získal s německy píšícími médii nemalé zkušenosti.

A pro počínání českého ministra zahraničí ve věci rodového majetku v Česku má pochopení. „Jak znám Karla Schwarzenberga, nedělá nic, co je iracionální, a nikdy se nepouští do sporů, o kterých ví, že nemají šanci. Téměř se jim vyhýbá,“ vysvětlil Hvížďala.