"Přitom je to jedna z mála věcí, která knížete opravdu tíží a v případě jeho vítězství ve volbách by mu nepříjemně komplikovala život na Hradě. Nejen kvůli tomu, že se musí soudit uvnitř rodiny, ale také přesahem jádra sporu na přecitlivělá politická témata, jako jsou Benešovy dekrety nebo restituční hranice," vysvětluje týdeník a připojuje čerstvé vyjádření od příbuzenské protistrany českého ministra zahraničí.

Hraběnka Pezoldová zpochybňuje, že Karel má dědická práva po někdejším knížeti z hlavní rodové větve Adolfu Schwarzenbergovi. Současný ministr zahraničí totiž pochází z vedlejší a chudší orlické větve rodu Schwarzenbergů. Už v mládí přitom získal majetek po hlubocké linii. V roce 1960 se stal většinovým dědicem díky tradici předávat majetky po meči. Po Adolfově smrti totiž přešel majetek na jeho bratrance Jindřicha, který měl však pouze dceru Alžbětu, adoptoval proto Karla Schwarzenberga, ne nějž majetek dále přešel.

Na větší část rodových statků ale ani tak Karel nedosáhl. Majetky zůstaly v Čechách, kde v té době dávno patřily státu. Jak týdeník Euro informuje, rozsáhlý majetek hlubocké větve, do něhož patřily také zámky v Krumlově, Třeboni, palác na Hradčanech a více než 50 tisíc hektarů lesů a luk, zabavili už nacisté. Hned po válce je zkonfiskovaly československé úřady s odvoláním na prezidentské dekrety Edvarda Beneše.

Lex Schwarzenberg

Ačkoli se Adolf Schwarzenberg snažil zabavení majetku bránit, vláda jej zabrala už v roce 1947 zákonem, takzvaným Lex Schwarzenberg. "Z dnešního pohledu měli Schwarzenbergové smůlu v tom, že účinnost této unikátní normy byla okamžitá a nepřehoupla se přes restituční hranici 25. února 1948," dodává Euro. V restitučních řízeních, kde hraje roli datum faktického převodu majetku na stát, tedy neměli šanci.

Karel Schwarzenberg se začal věnovat restitucím po roce 1992. Nárokovat majetky po Adolfovi by bylo podle něj zbytečné, rozhodl se tedy zaměřit na restituci po orlické linii, tedy na zámky Orlík, Čimelice, Sedlec, desítky budov a tisíce hektarů lesů a rybníků.