Časopis Týden oslovil padesátku nejvýznamnějších tuzemských podnikatelů a 50 největších firem s otázkou, kolik zaplatili státu na daních. Téměř nikdo Týdnu ale neodpověděl, přestože například v takových severských zemích je tato věc otevřenou záležitostí, nikoliv ale v ČR. V Dánsku, Norsku a Švédsku jsou navíc daně poměrně vysoké.

Z podnikatelů odvětil Týdnu jen majitel největšího tuzemského zemědělsko – potravinářského uskupení Agrofert Holding Andrej Babiš. Časopisu sdělil, že zaplatil za rok 2010 daň z příjmů fyzických osob ve výši 12,1 milionu korun.

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který vlastní rozsáhlé rodové pozemky, pak přes mluvčí TOP 09 Alžbětu Plívovou uvedl, že za rok 2010 „po odečtení uplatnitelné daňové ztráty ve výši 5,2 milionu korun od základu daně zaplatil 140 100 korun.“

„Své tuzemské daňové odvody však nechtěla zveřejnit drtivá většina tuzemských boháčů v čele s majitelem skupiny PPF Petrem Kellnerem, který okupuje první místo pomyslného žebříčku nejbohatších podnikatelů. Podnikatelé jako fyzické osoby daní příjmy například z odměn či divident, které dostávají ze svých firem,“ zmínil dále Týden.

Trend zveřejňovat odměny vrcholného managementu je přitom možné sledovat i u obrovských korporací, které mají sídlo ve Spojených státech amerických či ve Velké Británii. Ne ale v Česku.

Bakala odvedl v roce 2009 330 milionů korun

Přitom loni pět největších plátců z řad jednotlivců zaplatilo podle údajů české daňové správy dohromady 70 milionů korun. Jenže takový Zdeněk Bakala nyní nereagoval, ale Týdnu se podařilo zjistit, že v místě trvalého bydliště v Modravě odvedl v roce 2008 do obecní kasy na daních 190 milionů a o rok později dokonce  330 milionů. Faktem však je, že obří daň z roku 2008 souvisela s prodejem Bakalova podílu ve společnosti New World Resources na pražské burze.

Nutno však uvést, že pro Týden na dotaz ohledně daní a tedy i příjmu reagovalo hned 15 lidí, přičemž ale výši daně nesdělili.

„Ve jménu našich partnerů se omlouvám, ale nezapojujeme se do anketních otázek,“ uvedl mluvčí skupiny Penta Martin Danko. Odvětil redakci místo podnikatele Marka Dospivy.

„Ani pan Petr Kellner, ani pan Jiří Šmejc nejsou veřejně činnými osobami. Jejich příjmy také nepocházejí ani ze státních zakázek, ani z obchodů s podniky vlastněnými státem a nečerpají ani státní či evropské dotace. I z tohoto důvodu je jejich daňová povinnost jejich osobní záležitostí, tedy vztahem mezi nimi samotnými a příslušným správcem daně,“ uvedl pak za PPF ředitel komunikace Milan Tománek.

„Nezlobte se, ale tyto osobní a soukromé údaje vám paní Jitka Komárková neposkytne,“ odepsala asistentka představenstva Kateřina Seberová za ŽDB Group.

„Je mi líto, ale v rámci dohody o ctění soukromí našeho sedmdesátiprocentního majitele Iva Lukačoviče podobné informace nesdělujeme,“ reagovala pak pro Týden mluvčí Seznam.cz Irena Zatloukalová.

Zatajování či zkreslování příjmů je poměrně běžným jevem

Podobné byly i další výmluvy. Týden to pak okomentoval sdělením, že nakolik souvisí mlčení a mlžení s pouhou obavou ze závisti, nakolik s praxí daňových úniků a nakolik s jinými důvody, je otázka. Faktem ale je, že zatajování či zkreslování příjmů je poměrně běžným jevem.

Mezi ty, kteří se netají tím, že v tuzemsku daně platí, patří prý šéf největší tuzemské textilky Juta Jiří Hlavatý či výrobce betonových dlažeb Best Tomáš Březina. Cifru výši daní ale pro Týden neuvedli.

Podle České daňové správy se daňové podvody nejvíce týkají obchodů s pohonnými hmotami, krácení tržeb či umělého navyšování nákladů uplatňování fiktivních faktur.

Daňové úniky u pohonných hmot? Až osm miliard...

„Jen na pohonných hmotách odhadujeme daňové úniky ročně v rozmezí pěti až osmi miliard korun,“ informovala k tomu Jana Kaslová z Generálního finančního ředitelství.

Co je však velmi překvapivé, to je pak fakt, že mezi špičkami tuzemského byznysu roste nechuť podporovat neschopné politiky, kteří nechávají proudit státní peníze do kapes podvodníků. Byznysmenům například vadí, že politici umožňují, aby část ze státních peněz odcházela do kapes kmotrů a mnohdy i do jejich vlastních. Peníze pak chybí v rozpočtu státu.

Týden nakonec připomněl, že zvyšování daní je v budoucnu možné, neboť tím vyhrožují zejména sociální demokraté. Navrhují znovuzavedení daňové progrese u fyzických osob a větší zdanění firem. Podnikatelé se pak obávají toho, že se zruší osvobození daně z prodeje podílu ve firmě, problémem jsou pak daně z dividend.

Proto třeba firmy střední velikostí utíkají do destinací, kde je stabilní právní prostředí, tedy například na Kypr, do Lucemburska, či Nizozemska, ale také do Spojených států či do Velké Británie. Mezi společnosti, které pak zřizovaly sídla v zahraničí, patří podle Týdne převážně firmy zabývající se solární energetikou.

Daňové prázdniny nadělaly neplechu

Problémový je také fakt, když některé firmy měly v minulosti daňové prázdniny v případě, když čerpaly investiční pobídky formou slevy na daní z příjmů. Mezi takové firmy patří například automobilka Toyota Peguot Citroën Automobile Czech (TPCA). Firma LG Philips Displays měla dokonce desetileté daňové prázdniny, ovšem zkrachovala a zbyla po ní jen černá díra, upozornil týdeník.

Co je však velký problém, to je fakt existence nevůle dohledat a vymáhat daňové úniky. Přitom v zahraničí tomu tak není a dokonce i krachující Řecko vyhlásilo boj proti dlužníkům.

„Tvrdé postihy platí pro podnikatele v sousedním Německu, kde jsou firmy, které neplatí daně, automaticky nedůvěryhodné pro obchodní partnery. A neobvykle tvrdě postihuje právo daňové úniky ve Spojených státech. Legendární Al Capone totiž nebyl odsouzen za vraždy či krádeže, ale daňové úniky,“ dodal Týden.

Časopis také k článku zveřejnil spousty fakt a grafů. Mezi nimi je například tabulka největších plátců daní za rok 2010. Na prvních pěti příčkách je pak ČEZ (7.400 milionů korun), dále T-mobile (2.181,9 milionů), Telefonica 02 - platí 2.178 milionů korun, Škoda Auto  - 1.747 milionů a Vodafone s odvodem 1.067 milionů korun.