Magazín Týden přináší informace o fungování Ministerstva kultury. To je prý směsí nepřetržitých manažerských selhání a rovněž nekončící veřejné ostudy, kterou páchá oficiální hlava úřadu. A na to vše z Poslanecké sněmovny „dohlíží“ Stanislav Polčák, bez něhož se na ministerstvu nemůže rozhodnout vůbec nic, ovšem oficiálně převzít zodpovědnost odmítá.

Když byl v roce 2011 odvolán z ministerstva Jiří Besser, byla na jeho místo dosazena Alena Hanáková. Družinářka a následně starostka venkovských Vizovic měla být vlídnou tváří ministerstva, které měl reálně řídit její náměstek Martin Sankot a politické krytí dodávat Stanislav Polčák, vlivný poslanec místopředseda hnutí Starostové a nezávislí, které Hanákovou do úřadu vyslalo.

Celá konstrukce se však velmi rychle zhroutila. Sankot prý nebyl schopen úřad manažersky zvládnout, což mělo za následek stále agresivnější výlevy směrem k podřízeným. Hanáková se velmi rychle stala pitoreskní postavičkou české politiky, která téměř při každém veřejném vystoupení vzbuzuje posměch. A Polčák v roli „přítele na telefonu“ také nestíhá ohlídat vše. Zodpovědnost za řízení resortu však převzít nechce. Role „šedé eminence“, která dostává na stůl všechny důležité dokumenty, ovšem žádné rozhodnutí nenese jeho podpis, mu prý maximálně vyhovuje. Navíc se prý ve vládě nechce střetávat s ministrem financí Kalouskem, se kterým si příliš nepadli do oka.

Výsledkem je například zcela chaotický průběh rekonstrukce Národního muzea. Projekt prestižní a sledované akce Hanákové kolegové ve vládě již dvakrát hodili na hlavu a i premiér Nečas připustil, že situace začíná být problematická. Podobné problémy mají i další akce ministerstva, například rekonstrukce Klementina, nebo slučování Národního divadla a Státní opery. V každodenním životě pak dochází k mnoha drobným absurditám, například když úředníci v jedné z ministerských budov na chodbě zakopávají o větší množství kopírek, které kdosi z neznámého důvodu pro úřad nakoupil a teď je není jak využít.

Hanáková chtěla poznat severní Koreu

Samostatnou kapitolou je pak vystupování ministryně Hanákové, která má resort na veřejnosti reprezentovat. Její televizní vystoupení k církevním restitucím či výměně ředitele Národního divadla jsou vděčným předmětem zájmu vtipálků a hláška o „chybně nastavených procesech“, kterou v několikaminutovém televizním rozhovoru zopakovala téměř dvacetkrát, již zlidověla. Týden ovšem přináší i další perly z vystupování ministryně. Například, když konsternovaným německým novinářům bez zaváhání svěřila, že jejím nejoblíbenějším německým umělcem je Wolfgang Amadeus Mozart.

Zajímavou epizodou je rovněž její návštěva Jižní Koreje, kde překvapila hostitele a šokovala český doprovod přáním, že by ráda poznala život v Severní Koreji.

Tyto a mnohé další veselé i méně veselé informace o Hanákové a jejím ministerstvu přináší aktuální vydání časopisu Týden.