Profesor ekonomie na jedné z amerických univerzit, Milan Zelený, přiznal, že i v USA znají před volbami podobné problémy s vybíráním mezi dvěma stejně špatnými alternativami - tedy takzvanou volbou menšího zla.

„V jedné reklamě nabídli volbu mezi odpornou tekutinou a psím žrádlem. Dospělí se snažili ‚volit‘ a vyhrálo to psí žrádlo. Malý chlapec jediný tu nechutnou volbu odmítl a dodal, že se mu nechce věřit, že tolik lidí může jíst psí žrádlo. To je pomatený svět, že? říká v té reklamě dospělý hlas. Ano, to je, odpovídá dítě. Někdy mám pocit, že v tom všichni lítáme stejně a dlabeme ‚psí žrádlo‘ globálně, ve jménu stranické demokracie,“ předeslal pro ParlamentníListy.cz Milan Zelený. Poté se ale zamyslel nad tím, co ho zaujalo na českých volbách a jejich výsledcích. Stranou jeho zájmu nezůstala ani situace v ČSSD.

Český apetit pro nechutné koalice je prý asi neukojitelný

„Výsledek voleb překvapivý nebyl, politické strany už dříve ztratily důvěru občanů jako instituce. Ti, kteří šli volit, museli stejně volit strany, poněvadž nic jiného nemáme, a tak nám jich tam zatím vniklo sedm. Naštěstí ekonomická situace v Česku není závislá na vládě či počtu stran. Každý ministr bude stejně poplatný nějaké straně, i když třeba jako nestraník. Vláda tedy sestavena být může, poněvadž český apetit pro nechutné koalice je zřejmě neukojitelný. Jenže pouze nezávislá odbornická vláda, s plnou a legitimní podporou občanů, může vládnout pro dobro všech, nejen politických minorit,“ uvedl dále profesor ekonomie a muž, který zvažoval svoji kandidaturu na prezidenta v historicky první přímé volbě hlavy státu.

Svá slova pak dále rozvedl. „Znamená to, že bychom měli volit skutečné odborníky a lokální osobnosti do parlamentu a tudíž následně i do vlády. Ovšem, opravdová osobnost nemůže být straník, nemůže podřídit své vědomí a svědomí stranické ideologii. Výraz ‚stranická osobnost‘ je oxymóron 21. století. Nechápu současné skuhrání - a hůře, dokonce vážné úvahy - nad takovými ‚osobnostmi‘,“ konstatoval Milan Zelený. 

A opět dal příklad i ze země, v které nyní převážně žije. „My máme ve Spojených státech pouze dvě strany, silného prezidenta plus přes dvě stě let tradice – a stejně nevíme ‚kam skočit‘. Politická scéna je nadobro zablokovaná. Se sedmi stranami, a se stranickým prezidentem navíc, bychom si už asi mohli opravdu ‚hodit mašli‘,“ řekl Zelený.

Štěpení sociální demokracie

Rozkol v ČSSD Milana Zeleného prý nepřekvapil. Byl totiž opakovaně mediálně „avizován“, což on sám zaznamenal už letos v létě.

„Stačilo jen sledovat jejich výroky a sestavy na tiskovkách. Každá strana se především snaží o diferenciaci od ostatních. To je jejím hlavním posláním. Jestliže však diferenciace začne selhávat, jako dnes u všech stran v ČR, pak se strana začne diferencovat (štěpit) uvnitř. A důvěra v politickou scénu nutně klesá. Čím více stran, tím menší jejich rozlišitelnost a diferenciace, tím více frakcí,“ vysvětlil možné důvody situace profesor.

Podle něj to bohužel nemá řešení. „Jestli se strany nedokážou odlišit, pak by stačila jen jedna; když ale i přesto budou o povrchní a kosmetická odlišení usilovat, začnou se štěpit. Tak jako tak to mají sečtené: Bez pravdy to už dál nepůjde. Za pravdu totiž neexistuje náhrada. Stranická pravda, jako každá polopravda, je horší než lež. Lež je průhledná, polopravda ne. Je třeba lidí, kteří se nebojí pravdy a pohrdají politikařením, stranickými maršrutami, koaličními kompromisy a zákulisním handlem. Politické ‚koňské handlíře‘ bychom neměli volit vůbec, bez ohledu na billboardy, peníze a mediální zájmy; a už vůbec ne jim odpouštět: Jednou a dost; stačí! Po více než dvaceti letech by už měli být známí všichni – a všem,“ okomentoval poměrně radikálně stav a vývoj politiky Zelený.