Působil v zahraničních jednotkách a prožil úskalí přechodu z vojenského života do civilního. „V armádě jsem byl mnoho let. Velel jsem kontingentu SFOR na území bývalé Jugoslávie v roce 1997. Už zde jsem se poprvé setkal s problémy, které veteráni musí po svém návratu z misí řešit a především pak po ukončení aktivní služby v armádě,“ prozrazuje. Dobrým příkladem mu prý byly získané zkušenosti a poznatky z jiných armád, například jakým způsobem uvedenou problematiku řeší srovnatelné armády holandská, slovenská, belgická, ale zkušenosti čerpal i z kanadské a US Army. „Je však nutné vždy tyto zkušenosti dovedně aplikovat na podmínky české armády, naši legislativu i celospolečenské podvědomí, a přitom zároveň vnímat i historické aspekty,“ podotýká.

Vzala, co bylo

Navrátili se z misí. Hledají útočiště a přes náročné dosavadní poslání nechtějí zůstat nikomu na krku a zapojit se mezi pobiratele sociálních dávek.Paní R. (celé jméno redakce ParlamentnichListu.cz zná, na přání veteránky jej nezveřejňuje) po návratu z mise pracovala v pomocných profesích. „Myla jsem nádobí,“ zmiňuje úděl, který jí český trh práce nabídl po všech prožitých náročných zkušenostech. Bez práce zůstat nechtěla. Díky netradičnímu projektu Zdeňka Macha už ale jako první veteránská „vlaštovka“ nastoupila do zaměstnání, které ji naplňuje. „Po absolvování rekvalifikačního kurzu jsem získala příslib zaměstnání od Města Bílina a v současné době již pracuji jako strážnice městské policie,“ říká.

Více příběhů ZDE

Je to ojedinělý nápad a Zdeněk Mach může vycházet z osobních zkušeností. Na záměr VET CENTER, tedy center pro válečné veterány a veteránky, získal dotační podporu a v týmu na pozici vedoucích VET CENTER se dostali pochopitelně opět veteráni. V současné době již i někteří další prošli rekvalifikací, která je připraví na pracovní pozici v „civilu“ a snad poputují ve šlépějích paní R.

Nepořádek v databázích

Váleční veteráni jsou přímo oslovováni s osobní nabídkou. „Rozeslali jsme dopisy a kontaktovali přibližně 600 válečných veteránů, kterým jsme nabídli spolupráci. Nejlepší je vždy osobní rozhovor  nebo hromadná prezentace pro skupinu zájemců,“ zmiňuje Tepličan Mach. O záměru již vědí například i příslušníci chemické jednotky v Liberci, opírá se rovněž o podporu a spolupráci KVV Ústí nad Labem. „Problémem je neaktuální databáze válečných veteránů. V řadě případů se dopisy vrátily jako nedoručitelné. Hledáme tedy další cesty a řešení,“ říká k úskalím, na která spolu s kolegy nečekaně narazili. Nabídli prý rovněž možnost zapojení přes organizace sdružující válečné veterány - Sdružení válečných veteránů ČR a Československou obec legionářskou. „Zaznamenali jsme ale určitá negativa, obavu z konkurence, neaktivitu. Je škoda, že ne všichni vnímáme snahu pomoci veteránům stejným způsobem,“ je udiven.