Součástí dnešního světa je globalizace. Všichni o ní mluví, všichni ji vnímají jako samozřejmost, ale málokdo se možná zamýšlí nad tím, co s sebou přinesla. Byť se v posledních letech – hlavně po vypuknutí hospodářské krize – přece jen začalo veřejné mínění proti ní obracet. Výjimkou nebyly ani masové protesty.  

„Od začátku 90. let byla přitom globalizace plná optimismu, nadšení. Mínilo se, že vzniká díky ní společnost postideologická, společnost vědění, která bude představovat též konec bipolárního světa. Převažovala představa, že konec komunismu bude začátkem globální expanze. To bylo hlavní plus globalizace. Jenže to znaménko se začalo ještě před počátkem ekonomické krize přeměňovat v minus,“ vysvětlil na úvod profesor filosofie Václav Bělohradský.

Globalizace vyrvala zakořenění

Jak dodal, hlavním důvodem změny myšlení a pohledu na globalizaci ale nebyla dislokace a následné vydírání států nadnárodními podniky, ale to, že globalizace vyrvala politiku států z toho, co se nazývá vize. „Tedy ze zakořenění politiky v civilizačních statcích. Připravila svět o ideu rovnosti, o rovnost vědy ve společnosti, o politické pravdy. Ty pravdy přitom znamenají soustavu výroků, které mohu hájit proti celé obci ostatních. Jenže nelze tu pravdu integrovat do té staré společnosti, na kterou jsme byli zvyklí a která takto fungovala. Globalizace vyrvala politiku ze zakořenění v těch velkých politických pravdách a proměnila ji v systém lobování a využití expertního vědění,“ pokračoval dále Bělohradský.

Podle něj právě v tom tkví celý problém současnosti - otázka legitimnosti politického rozhodování není nyní totiž založená na tom, že se dá odvolat na nějakou politickou pravdu… To zmizelo. “Když politici nyní prosazují nějaké zákony, mají na to skupinu odborníků, různé vlivové agentury,“ poznamenal Bělohradský. Jeho slova doplnila Ilona Švihlíková.